Horor na MPSV pokračuje

…a kostlivci ze skříní na ministerstvu práce a sociálních věcí  padají dál. S-karta je velký průšvih, stejně jako celá sociální reforma...

Když jsem na počátku roku 2012 sledoval  mého kolegu Jana Bartoška, s jakou vervou se pustil po stopě podivných zakázek na  software pro výplatu sociálních dávek, netušil jsem, jaké pohřebiště otevíráme. Práce na rozkrývání zásadních právních a finančních pochybení ministerstva práce a sociálních věcí byla navzdory vší námaze přece jen užitečná. A sice samotným sociálním klientům, zdravotně postiženým, maminkám na mateřské a všem, kteří jsou na systém sociálních dávek nějak navázáni.
Lidé na MPSV z okruhu ministra Drábka totiž do poslední chvíle doufali, že jim masivní porušování zákonů a práv sociálních klientů v tichosti projde.
Jsem velice rád, že díky usilovné práci Jana Bartoška (jinak  místostarosty jihočeských Dačic) začalo být na tyto podivné poměry vidět.  Nevadí mi, že na výsledky naší práce plynule navazují sociální demokraté a zastávají stejná stanoviska, je to v konečném výsledku (pokud budou stejně důslední jako my a nezůstanou jen u planých řeší na tiskovkách), jen k dobru věci.
Byl jsem informován, že Úřad pro ochranu osobních údajů se chystá udělit pokutu MPSV za nakládání s citlivými daty klientů ve věci sKaret. Na první pohled banální věc. KDU-ČSL je přesvědčena, že jde o skandál, který se bude rozrůstat. Smlouva mezi státem a spořitelnou, kterou mimochodem podepsal jménem státu dnes stíhaný náměstek Šiška – je podle našeho názoru od počátku neplatná. Proč?
Fakticky jde o to, že pokud jste klientem sociální sítě (máte například postižené dítě a pobíráte nějaké příspěvky), stát Vám z moci úřední vnutí jeden konkrétní bankovní produkt a bance (soukromému subjektu) zpřístupní po dobu 12 let všechny aktualizované údaje o sociální, zdravotní a finační situaci takřka každého člena rodiny – do nejmenších detailů. Zákon výslovněvně uvádí, že těmito daty smí disponovat jen MPSV, popřípadě obce s rozšířenou působností. O převádění dat soukromým subjektům se v zákoně nepraví nic.
Tým Jana Bartoška zastává názor, že jestliže ÚOOÚ  dojde k závěru, že MPSV nemělo citlivá  data poskytnout České spořitelně, pak je jediným řešením změna zákona, ne změna smlouvy<b>. Zaplacením pokuty se totiž protiprávní stav nezmění.</b> PODLE SOUČASNÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU platí, že právní úkon, který je od počátku nemožný, je neplatný a neexistuje možnost neplatnost zhojit. MPSV tedy čelí právní nemožnosti data vydat a tudíž nemohlo podepsat smlouvu s tímto klíčovým parametrem. Smlouva je tedy neplatná.
Navíc: Zákon 21/1992 Sb. O bankách  výslovně uvádí, že:
§12
(1) Banka nebo pobočka banky z jiného než členského státu je povinna při výkonu své činnosti postupovat obezřetně, zejména provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejích vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky.
(2) Banka a pobočka banky z jiného než členského státu nesmí uzavírat smlouvy za podmínek, které jsou pro ni nápadně nevýhodné, pro banku, zejména takové, které zavazují banku nebo pobočku banky z jiného než členského státu k hospodářsky neodůvodněnému plnění nebo plnění zjevně neodpovídajícímu poskytované protihodnotě. Smlouvy uzavřené v rozporu s tímto ustanovením jsou neplatné.
Z toho vyplývá, že pokud banka na transakci nic téměř nic nevydělá, jak sama uvádí, porušuje tím zákon a smlouva je opět neplatná.
Pokud se budou chtít k našemu stanovisku sociální demokraté připojit, budeme jen rádi. Týmu Jana Bartoška náleží dík za práci, která ovšem kritikou statutu quo nekončí. Jan Bartošek navrhuje ve spolupráci s Národní radou zdravotně postižených tzv. OPEN CHOICE model, který by měl současný projekt sKaret funkčním a pro stát výhodným způsobem nahradit.