Diskuse
Ztracené týdny
Děkujeme za pochopení.
neumisa
hmmm ...
... jako dítko školou povinné jsem jezdila - ani s radostí, ani s nechutí - některé byly fajn, některé lepší a ani jeden nebyl mizerný. Coby dospělec a nadšenec jsem se několika táborů účastnila jako vedoucí - a vždy jsem se (a nejen já) snažila, abychom všichni přežili a ještě si užili. Největší poklonou pro mě bylo, když mi po táboře telefonovala matka jednoho ze svěřenců (ve školním životě pěkného zmetka), co jsme to s jejím synáčkem udělali, že vůbec nezlobí a brečí, že chce zpátky na tábor (a to mu bylo, prosím, nějakých 14 let) ... tehdy jsem si říkala, že to asi mělo smysl ...
zdenelie
Re: hmmm ...
To je vážně poklona ... určitě to má smysl, když je člověk nějak s těma dětma na stejné frekvenci .. mně se to jako dítěti bohužel nikdy nepovedlo :/
Moravský Slovák
Ono se vždycky všechno nepovede
tak jak bylo zamýšleno. Ale věřte tomu, že mnohá líná rozmazlená chudinka, kterou rodiče poslali na tábor mimo jiné proto, aby si dopočinuli od jejího věčného fňukání, se po třech týdnech vrátila jako vyměněná.
mujercita
A zkusila jste
někdy říct doma, že na tábor jet nechcete? Třeba byste teď po dvaceti letech nemusela řešit svoje trauma. Já na tábory vzpomínám ráda, a to jsem nikdy k nadšencům jaksi z podstaty nepatřila.
- Počet článků 91
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1264x
