dýchánky

a mám to taky tak, že zahučení letní bouřky připomene tu chvíli, kdy se klopím nad mapou a říkám si - tudy je to z kopce, tudy to bude fajn. a pak je cesta ze školního letního cykloturisťáku tou nejdivočejší cestou, kdy jsem měl na tachometru kola přes sedmdesát a nebylo kudy jet a kam zabrzdit. a když jsem dojel dolů, tak jsem zastavil na nejbižší zastávce a vylíval vodu z bot, protože zrovna padal povodňovej slejvák. že to ráno jsme nešli spát a přes pokus o přepad našeho vedení jsme se stihli seznámit se slečnami z jiného kurzu. to, že když jdu v jaru, kolem rozkvetlých šeříků, první věc která mě praští je vzpomínka na jednu dívku, kvůli které jsem napsal své první haiku. a taky si vzpomenu na ten uhozenej obraz, co měli rodiče v pokoji, kterej jsem se jako malej vždycky snažil pochopit. panoráma hor, kalendář a váza šeříků. bouřka, která mě zastihne večer, cestou domů, mi připomene nahý koupání v jezeře a taky jednu lásku, co jsem ji tam potkal.

Re: dýchánky

a taky druhou, který jsem se snažil dokázat, že se to musí líbit všem. vůně vlaku mi připomíná hry na mafiány a taky na hry jak zabrat kupéčko jen pro nás dva. každý sníh a chůze v něm mi připomene tu divokou a zbytečnou cestu za holkou, které jsem mohl obětovat právě všechno. ztratit se v cizím městě, bez nároku na úspěch, bez nároku na cestu zpět. jen ji najít a říct jí to. třeba to, že jsou tu písničky, který už dávno smetla kritika a vkus, ale že i ty mají právo na život jenom pro to, že tehdy jsme ji poslouchali spolu nebo každej sám, když jsme se rozešli. že pořád cítím v prstech od kouře, vůni kradenejch tulipánů nebo kožený bundě ten okamžik. že život není o těch velkejch věcech, co si napíšu do cívíčka, ale o těch co se mi vybaví, když někde ucítím nějakou vůni či chuť nebo uslyším povědomej zvuk.

jaro

na podzim jsem si nasázela strašnou hromadu tulipánů, narcisů a dalších poslů jara. už se moc těším, až se budu kochat těmi nádhernými, barevnými a voňavými květy.

a tu vůni čerstvě posekané trávy při zavřených očích také cítím. no to je teplo .....

Jste můj člověk!

Až sem mi zavoněla posečená tráva, sluníčko, kytky....

Krásně napsané, díky

Re: Jste můj člověk!

Dneska mi venku zamrznul nos - tak teď už vím - jak voní mráz .. strašný ...      a děkuju