Mám jizvu na duši...

Jaromíre, vyrostli jsme oba v Českém Těšíně, i když já o něco později, ale bláznivou Markétu jsem také znal.

Na vysoké škole jsem si vydělal hraním tvých písní na spoustu piva a našel díky nim, také mnoho lásek. Děkuji ti za to.

Měl jsem to štěstí, že jsem nebyl nikdy postaven do situace, abych musel čelit nabídce spolupráce s STB. To není ctnost, ani zásluha. Nevím, jak bych se tehdy zachoval, kdybych byl podroben tlaku na rodinu, děti. Proto tě za to neodsuzuji.

Ale jako chlap tam od nás, ses k tomu měl později postavit a říct: „byla to chachaři c.povina, promiňte“. A nebo stačilo jediné slovo - „promiňte“.

A teď se dívám na tvoji fotografii s metálem od Putina a je mi z tebe smutno.

Chci ti říct, že nemáš jizvu na rtu. Máš jizvu na duši, máš jizvu na srdci.

Možná by stálo za to, přečíst si znovu některé své texty.

A začni třeba tímhle:

„Přítel“

……

„Jestlipak vzpomínáš si na to jakýs byl

jenom mi netvrď že tě život naučil

člověk to není páčka

kterou si kdo chce mačká

to už jsem dávno pochopil

A taky vím že srdce rukou nechytím

jak jsem se změnil já tak změnil ses i ty

a přesto líto je mi

že už nám nad písněmi

společné slunko nesvítí

Kam jsme se poděli

kam jsme se to poděli

kde je ti konec můj bývalý příteli

zmizels mi nevím kam

sám sám sám

dýchám tady sám“