Vánoce

Poslední dva roky Vánoce moc neprožívám. Vždycky jsem se moc těšila, brala mamce vánoční kreativy, zdobila, co se dalo, a strašně ráda pekla cukroví. Ale teď? Není napečeno, uklizeno ani vyzdobeno a hned tak ani nebude.... A moje pocity? Je mi to jedno....

Vánoce jsou tam...Stuck in Customs

Pamatuju si, jak jsem nacvičovala koledy do poslední chvíle, abych se pak mohla před večeří ukázat. Pamatuju si, jak mě bolely paty, když jsem několik hodin pekla cukroví. Pamatuju si, jak jsem celej den nejedla, abych viděla zlatý prasátko. A taky si pamatuju, jak jsem s tátou chodila před nadílkou na dlouhou procházku, pak mě mamka poslala do vany a mezitím s taťkou ozdobily stromeček a nanosily dárky. Trvalo jim to dlouho, a tak jsem pak měla tak rozmočenou kůži, že se mi na ní tvořily varhánky...

Nikdy jsem nechtěla říct, co vlastně chci, protože mám strašně ráda překvapení. Nikdy jsem nevydržela půst a vždycky jsem si tajně šla vyloupnout čokoládku z adventního kalendáře... Těšila jsem se už od října a odpočítávala dny....

Teď mi to moc nedochází, Vánoce se mi připomněly nedávno. Mám ráda tu atmosféru, dokonce se mi líbí i tlačenice v obchodech, ale není to jako dřív. Najednou mi to přijde jako skrytej rozkaz - Teď jsou Vánoce, takže teď se všichni radujte. Ale člověk si přece nezmění na povel náladu, musí to tak cítit sám...

Tím, že se ničím nezabývám mi pak zbývá spousta času na bilancování nad uplynulým rokem... A ať chci nebo ne, musím si přiznat, že ani letos to nebylo přesně tak, jak jsem chtěla.... Vždycky se něco pokazí, i když na Nový rok všichni doufáme, že máme novou šanci a tenhle rok ji už konečně využijeme dobře.

To ale nikdy nemůžeme ovlivnit, tak se pokusme Vánoce si užít, neočekávat moc od nadcházejícího roku a  uvědomit si, že vždycky může být líp, ale i hůř...