Já se nejvíc těšila, že konečně po 25. létech budeme mít konečně ložnici.

A nejhorší je, že pozornost se pak upne na mě...

Život je někdy potvora, ale horší by byla lhostejnost, že jo? 

U nás tři vyletěli a dva ještě využívají služeb mama hotelu, takže žádná nuda. Někdy tak toužím po klidu, ale zároveň vím, jak moc by mi tohle všechno opravdu chybělo.

Ona stačí nějaká rodinná trachtace a hned mě ty "smutky" přejdou na dostatečně dlouho.

Vidíš...a toho...se já nedožiju ;)

Zase nebudou ty "smutky", vše má něco do sebe. 

Pěkné a milé, jako vždycky.  To TI, jsem mívala na talíři do doby, než jsem se zdravě nas.. naštvala a na TI jsem pro změnu nikdy nezapoměla já. A že toho bylo.  Vyměnila jsem TI šňůru  u žehličky, srovnala jsem TI dřevo (to dělám moc ráda), utřela jsem TI stůl, pověsila jsem TI prádlo, vyvenčila jsem TI psa, nakrmila jsem TI kočky, otrhala jsem TI rybíz (který nejí) atd. Až mu to TI začalo lézt krkem natolik, že to přestal používat.

Hehe, to bych mohla zkusit, ale obávám se, že mi to moc nepomůže. Ale jako vždy komentář mě moc potěšil, jak vidno zříti, až takového exota jsem nevyfasovala. Děkuji.

Hezky, svižně, citlivě a inteligentně napsáno. Karma.

Děkuji moc.

No Ty mi teda dáváš, normálně jsi mě rozesmutnila...moc dobře vím, jak se cítíš. Každá si tím prošla, vlastně i muži-někteří.

Jéje Jitko, tak to jsem opravdu neměla v úmyslu, spíše naopak. Ale před Vánocemi jsem nějaká na měkko.

Moc pěkné čtení na sobotu i na neděli.

Děkuji za milý komentář.