Náramně jsem se pobavila. Jo, nebyla od věci doba, kdy měli učitelé jakousi autoritu a stěžovat si na ně doma znamenalo "chytit zleva-zprava".

Tak, tak. Děkuji moc za zastavení a komentář.

Po prvním pracovním týdnu celou svou duší toužím být negramotná uprostřed pralesu. Senzační počtení .

Kamčo, najdeme si nějaký přívětivý prales. Jdu s tebou , jen nebaví mě vaření. A děkuji za nákuk.

No nemyslete, ono lítat negramotný po pralese a shánět žvanec, taky není bůhví co...

Jaký prales? Měla jsem na mysli třeba Tahiti, nebo jinou příjemnou destinaci. Docela si dovedu představit jak prima se jim tam žilo, než dorazili "objevitelé" a zatáhli tam nemoci a misionáře. Ovšem v dnešním pralese to má jeden bez vzdělání dost těžké, nakonec ono ani s tím vzděláním to není procházka růžovým sadem, že ano... A jestli chtějí, tak mohou makat hlavou a ne ručičkami. 

Na jednu stranu Vám rozumím, jako učitelka musím uznat, že u některých dětí by dobře mířená za uši byla skutečně řešením. Na druhou stranu je faktem, že třeba můj syn by pravděpodobně v době mého dětství skončil na zvláštní škole. Co na tom, že ve třetí třídě vyřeší gymnaziální matematické úlohy (s pomocí kalkulačky), že zalomení časoprostoru je pro něj tématem jasnějším než pro řadu matfyzáků, že jeho vyjadřovací schopnosti jsou na úrovni, které někdo nedosáhne po letech studia... Spojit dohromady některá písmenka je pro něj totiž výkon takřka nadlidský a klasické počty bez prstů nezvládne.

Tak já osobně považuji dnešní učitele za něco mezi kamikadze a masochistou. Ne všechny učitele jsme měli rádi, ale nedovolili jsme si nic, učitel byl těsně za Bohem a měl vždy pravdu (i když ji občas neměl). O nějakých stěžováních rodičům nemohla být řeč, 

Mnohdy společný nepřítel (přísný učitel) stmelil třídu tak, že jsme si navzájem pomáhali, hlavně těm slabším. Šikana? Neznám. Normální klukovské rvačky se konaly, ne že ne. Možná proto, že jsme měli pevné mantinely a přes ty vlak nejel.

Jistě, že asi byly děti, které nestíhaly ze zdravotních důvodů, jen jich nebylo tolik - asi. 

Moc vám přeji, aby Váš syn vše zvládl a věřím, že s Vaší pomocí se to podaří. Děkuji za Váš komentář.

Bělo, to jsou vzpomínky, co? Přesně si pamatuju, tak jak to popisuješ. Z rovnic jsem měla osypky, ale to jen díky mladé "úče", která to neuměla pořádně vysvětlit. Ale vše jsme přežili a mám vesměs krásné vzpomínky.

Jituš, jak je vidět, moc jsme neutrpěly a na školu pořád vzpomínám v dobré, dneska se tomu směji. Díky moc za nákuk, jsem ráda, že tu mám spřízněnou dušičku .

Děkuji za článek, cítím to stejně. Za mého mladí, kdo neuměl číst, byl trochu hloupej. Za mládí mé dcery to již bylo jinak. Kdokoliv měl nějaký problém byl "dis". A byl vynucován jiný přístup, zvláštní klasifikace, nebo přímo neklasifikace. I moje dcera se mně snažila přesvědčit, že trpí nějakým tímto postižením. Nejsem pedagogicky vzdělaná, na mou dceru platilo to samé, co na Vašeho vnuka. Ona mně to ale někdy vyčítá. Úspěšně vystudovala gymnázium i vysokou školu. Chtělo to pouze trochu píle.

Děkuji za Váš komentář, tak když se rodinka sejde je moje výchova oblíbené téma , kterak jsem je "týrala", aby vystudovaly. Nervy mám v háji, ale ony mají školy a jsou dnes rádi. Dnes mají vlastní děti a hází jejich vyučování (doučování) na mne . Jen babičce se občas nechce a taky mi dochází pára .