Nemáš dceru? Bych se snad i rozvedl, když čtu to desatero :)

 Nádhera! Majíc 16 letého syna, ukládám si vaše desatero, barvím barvičkami a tisknu, laminuju a věším na zeď.  A taky si vás dávám stranou, mám pocit, že mám další oblíbenou blogerku.  Krásný den přeju! 

Jsem moc ráda, že vás moje psaní bavilo, co víc si mohu přát, než laskavého čtenáře. I vám krásný den. 

Bezvadný čtení

Děkuji moc za milá slova

Musím říci, že Vás žeru. Také jsem tchyně, a snažím se. Vaše desatero nemá chybu.

Velmi vám děkuji, jsem moc ráda, že se vám mé fejetony líbí. Nemohla jsem odpovědět dříve, neb by chyběla ona íčka :-).

nějak mi v tom ideálním desateru chybí zcela zásadní bod, který je nad všechny příspěvky, mlčení a spolknuté rady do života, a sice:

aspoň jednou za 14 dní mladejm tu drobotinu pohlídat (co na tom, že to furt vříská nebo mě to nutí hrát hokej)

Pak vás teprve budou všechny snachy (ale zeťáci, ba dokonce i vlastní děti) milovat.

Tak jistě, jen to nesmí být pravidlo a jen můžeme, ale nemusíme. A občas hlídáme rádi :-). Děkuji za zastavení.

Nadpis oxymóron.

:-) myslím, že ne. Jsem toho živoucím příkladem. Děkuji za zastavení.

Samotného mě to kolegyně trochu překvapuje a jsem rád, že o tom tématu píšete z druhé strany - pozitivně. Jedno vím, že mnoha zla páchají lidé mezi sebou a důvodů je stejně jako počet lidí v sociálních vztazích - v Česku speciálně. Schází lidská pokora a smíření se se svým posláním v životě, výchovou v dětství a vlastními činy. Umět se obětovat, stát si za svým...držím vám palce.

Nemohu jinak, než s vašimi slovy souhlasit a poděkovat za váš, pro mne pravdivý komentář. Hezký den.

Napsal jsem sem příspěvek. Bez sprostých slov. A není zde.

To je mi líto, snad příště. Děkuji za zastavení.