Proč máme všichni strach.

To, že máme strach si většina lidí uvědomuje. Jsou i tací, kteří tvrdí, že strach nemají. Ale právě toto pronášejí ze svého strachu z něčeho.

Všechna náboženství nás učí o strachu. Když by to byl jen strach z Boha, tak by to ještě šlo. Bůh je vždy chápavý a milující a tak ten nějaký strach je asi na místě.

  Dnes nás strachem zahlcuje všechno. Začíná to strachem o život, přes nemoce k penězům a společenskému uplatnění a konec žádný neexistuje. Prostě základní prostředí kolem nás je strach.

Málokdo a málokdy  si to uvědomuje tak nějak na tvrdo. Ale stačí si trošičku popustit uzdu fantazii a zjistíme, že to je základní myšlenka, s kterou mozek neustále pracuje. Neexistuje žádný pud sebezáchovy. Jde jen o historicky daný strach. Stejně to je se strachem z hladu a nemocí.

Společnost by měla vliv strachu omezovat. Vytvářet bezpečnost bytí. Ale dnešní společnost je založena na vytváření strachu. Všechny politické strany a vlivné skupiny vytvářejí kolem sebe atmosféru strachu. Proto se hledá a vytváří nepřítel. Proč třeba nyní u nás vládní strany vytvářejí strach z existence za 30-50 let, když nevědí, co se bude dít zítra.

Proč nás neustále straší z teroristického vývoje v islámu a vpádu vzbouřených hord z Afriky a Asie ?

Je to vlastně docela jednoduché. Kdo má strach z něčeho, tak hledá bezpečí. Někdo v drogách, alkoholu a způsobu života. Ale většina z nás podlehne manipulaci a přestane některé strachy vnímat. To není otupení osobnosti v pravém slova smyslu, to je z přesycení strachem.

  Vojáci jdou do nesmyslných akcí a umírají ze strachu, aby nezklamali. Koho mají zklamat ? Sebe ? Veškerá vlastenecká hesla jsou přeci proti všem přírodním zákonům a příkladům. A jde pouze o manipulaci davu. To vidíte a vnímáte jinak ? A proč ?

 Má to nějakou cenu, umírat za nějaké ideály ? Nebo máme strach z následků ?

 Ve společnosti, jaká je nyní i u nás je ten strach pořád více vidět. Proto je i nárust duševních onemocnění, proto jsou problémy u maturit a při hledání zaměstnání. Máme strach a hledáme bezpečí třeba u Úřadu práce, který paradoxně u mnohých toho Boha ochránce nahrazuje......

  Bohužel jsme otupěli přechodem do jiného společenského režimu a tak má strach jak stará, tak mladá generace. A to otupění vyvolává další strach. Nevidíme pořád to světýlko na konci tunelu a tak podléháme určité vlastní sebedestrukci. Někdo to řeší i sebevraždou. Neviděl jiné východisko ze svého strachu a tak to docela jednoduše ukončil. Proto je sebevražda odsuzována a společensky vyloučena. V opačném případě by toto jednoduché řešení mohlo mít fatální následky. I v historii jsou takové příklady.

A to není určitě dobře.

V dnešní době každý tuší, že se něco stát musí. Bezvýchodnost vyplývá ze všeho a každý den. Asi to bude ještě chvilku trvat v případě, že nepřijde nějaký silný podnět. A je velmi pravděpodobné, že nějaký silný podnět přijde. A je jedno z které strany.

To nejsou černé myšlenky ve vztahu k budoucnosti. Naopak jde a půjde o nadějí na zásadní změny k lepšímu.

a potom bude líp !