Krym, Podněstří a ty další !

Kupodivu "hrdinka" Savčenková každou chvilku uvádí rozumná stanoviska, na rozdíl od šílenců ve vedení Ukrajiny. Ve své podstatě dnes v Evropě již nejde o  skutečná území daná historickými souvislostmi,ale o respektovaný stav.

Chápu, že odklon Krymu je pro Ukrajinu určité ponížení její suverenity. Takové Podněstří je ještě kombinace Ruska, Ukrajiny i Moldavie. Je to obdobné, jako třeba v USA Nové Mexiko nebo Kalifornie, ale v jiné úrovni chápání a realit.Je vcelku jedno, kudy dnes vede nějaká hranice a jen naše nízké pudy a úvahy mají námitky. Hrát si na nějaké vlastence a na náměstích tančit v lidových krojích je sice hezká iniciativa, ale docela na okraji problému. Dnes více kohokoliv štve, když za stejnou práci dostává v různých státech různá ohodnocení a nebo  jsou vymýšleny nové buzerační zákony, které za blízkou hranicí již neplatí. A to může být cokoliv. Jistě to všichni víme a kdo neví, ten je dočasně šťastný člověk. Než se probudí ze sna.Proto vznikají i různé emigrační i imigrační tlaky a nadávky na neschopnost politiků různých stran.Do toho se u nás ještě zapojuje dost nesmyslně i prezident. Šlo by popsat několik stránek zbytečných rozdílů, které nejen,že nezlepšují naše životy, ale přímo nás drtí.

Samozřejmě období před a po roce 1990 zamotalo politickou situací na celém světě a to trvá dodnes. Prostě končí jedna epocha a začíná jiná. V době osvícenství se sešli státníci významných zemí a nějak se dohodli . Dokonce i rozumně. A dnes se chce, aby byl rozumný každý člověk. To samozřejmě nelze a tak různé přímé volby je jen horší řešení z těch špatných. Ani volby bez patřičného ovzduší a politického zázemí nejsou to pravé ořechové.Demokracie je pořád jen právo silnějšího i když ti silnější mnohdy po volbách dost zásadně změní, či musí změnit své názory.

Podle mého názoru  není pořád odvaha budovat politiku zdola. Od obcí a měst. Jen tady může být nějaká občanská iniciativa i když omezená velikostí příslušného útvaru. Ale i to se dá řešit i když stále obtížně.

Nic nepůjde hladce a rychle. Stačí se třeba dnes podívat na hádky v Praze ohledně parkovacích zón.Nikdo neřeší parkoviště, ale barevné čáry na silnici tvoří všichni.Nikdo nechce pochopit , že auto musí někde stát. Před lety jsem byl v šoku v Drážďanech, když se dalo zaparkovat v centru. A když jsem viděl několik parkovacích domů,tak jsem prozřel.Samozřejmě je lepší hromadná doprava a nebo jiný způsob individuální dopravy. Dnes je snaha zakázat podobné iniciativy jako je systém " Uber". Nová doba si říká o nová řešení a zakázat jde vše jen na jistou dobu. Než se někdo probudí.

Příkladem v současnosti by mohl být systém budoucího spolužití na Sibiři, kam se tlačí Číňané. Nebo Kurilské ostrovy by mohli ukázat směr. Takový Taiwan či Hong Kong je již jiná realita. Ale i tam bude hranice časem prakticky zbytečná.

 Dnes se politikové v Evropě řídí systémem odvádění pozornosti od problémů.Ať je to již Brexit nebo cokoliv jiného. U nás se nyní tetelíme nad přebytkem státního rozpočtu i když je to jen fraška, která nemá vůbec žádný ekonomický význam. Jde jen o politický obrázek, který si navíc ještě hodně poničíme.A odložíme přijetí Eura na nějakou další dobu. Zbytečně. Stejně nic nového nevymyslíme. A okrádat EU jde jen jistou dobu.

Nyní se čeká na malého mesiáše v podobě prezidenta Trumpa. Kdo má jen trochu paměti,tak si vzpomene na nástup prezidenta Obamy. Zde se očekávaný zázrak nekonal zcela určitě a nebude se konat ani nyní. To by již byli lepší ti UFONi.

V Rusku zatím vítězí Putinovi lidé. Jak to bude dlouho trvat, nikdo neví. A co by mělo následovat, také nevíme.Ukrajina se asi bez nějaké menší revoluce nevyřeší. Dnešní snaha o vylákání schopných lidí z Ukrajiny do okolních států je určitě nebezpečná a hlavně kontraproduktivní. A u nás dokonce vymýšlíme plány, jak to podpořit !  Již dnes je v mnoha státech bývalého sovětského vlivu situace za hranicí únosnosti. V pobaltských státech budou rejdit vojáci z USA a co se bude dít ? NIC !

Jedinou pozitivní stránkou je fakt, že sociologická stránka vývoje společnosti je objektivní proces,který nezastavíme. Jakési spojené státy Evropské by asi pomohly,ale tam víceúrovnost  bude vše kazit.

Bohužel současná generace lidí nemá moc hezké vyhlídky na další vývoj. Ale dějí se věci neuvěřitelné a může se stát cokoliv. V roce 1988 jsme taky jen tušili, že se musí něco stát.Nastal jen Cimrmanovský úkrok stranou, ale změny byly stejně velké. Někde se něco využilo lépe a někde hůře. Takový je život.

A věřme, že časem musí být líp !.