Kdo rozbíjí pomníky ?

Nechodím nijak rád na hřbitovy. Nicméně mám úctu ke všem pochovaným. Hřbitov ukazuje úroveň národa a jisté historické souvislosti. Stejnou úctu mám k pomníkům.

I pomník zločince může mít svůj význam, protože ukazuje historické schvalování jeho počínání.

Když se zničilo Rakousko-Uhersko,tak se bouraly pomníky i pamětní sousoší. Demolovaly se i náboženské symboly. Možná to je možné pochopit,ale byla to hloupost taky. Vysvětlení souvislostí by určitě udělalo lepší služby,než kladiva či dynamit. I pomník Stalina na Letné měl svoji historickou cenu. Dnes by to byla sice úžasná turistická atrakce,ale tenkrát to byla v očích pohlavárů nutnost. Pomníky jeho likvidátora Chruščova jsme moc nestavěli i když to prý byl přítel tehdejšího prezidenta Novotného. Navíc zemřel v roce 1964 pomalu v zapomnění.

Bourání pomníků Saddáma Hussajna v Iráku lze asi více pochopit. V krajině, kde je životním stylem Islám není dobré pomníky žijícím představitelům stavět vůbec.

Židovské pomníky na jejich hřbitovech jsou skromné i významné. Málokdo z vandalů na takových hřbitovech vůbec chápe princip židovství. U nás byl snad vrchol vandalství krádež bronzových nápisů na náhrobcích v Terezíně a jejich prodej do sběru. Jenže mnozí z toho měli radost také.

Dnes se ničí pomníky zahynulých vojáků Rudé Armády například na Ukrajině a v Polsku. Zcela jistě to souvisí s populismem  a nacionalismem. Jen si rozumný člověk musí říci - PROČ ?

Když se podíváme do krajin,kde ještě ta " naše" civilizace nezbořila původní ideály, tak zjistíme, že misijní tlaky pomalu obracejí původní výchovné aspekty umírání úplně někam jinam. Někde se to přetvořilo do jiného kultu mrtvých a v takové Indii a podobných zemích mrtvé tělo sice vyžaduje úctu a správnou poslední službu,ale důležitá je duše nebo vzpomínka.

Každý musí umřít. Voják s tím musí počítat více a oběti si živelná pohroma nevybírá. Civilní oběti válek by měly být mementem pro budoucnost zcela určitě.

Ale určitá sounáležitost s těmi mrtvími by měla být součástí i lidské kultury. Někdo si to uvědomuje a mnozí bohužel ne.

Každý panovník,státník či vojevůdce měl určité máslo na hlavě. Ale bourat jejich pomníky je krátkozraká politika, za kterou se bude nějaká další generace určitě stydět.

A zůstane nám jen to jednoduché slůvko - PROČ ?

p.s.

Těch  gerojů, připravených k bourání čehokoliv, máme dnes mezi sebou opravdu hodně. Je to krize lidské společnosti a nebo nějaké nakažlivá choroba ?

Až se probereme ze svých hloupostí,tak bude jistě líp !