V tomto článku pan Hrušínský dokonce říká, že je ohrožena svoboda slova:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/kritizoval-zemana-hlavni-sponzor-opustil-jeho-divadlo-je-tu-hluboka-krize-svoboda-je-ohrozena-rika-hrusinsky-52511?dop-ab-variant=3&seq-no=3&source=hp
Takhle si prostě pražská kavárna představuje svobodu obecně:
Ona (ta kavárna) má právo říkat si, co chce (což bezesporu má a nikdo to nezpochybňuje), ale druhá strana podle míněné té kavárny nemá žádná práva. Nemá právo ani říci, že odstupuje od sponzorování.
Normální člověk ví, že má ta a ta práva, ale druhá strana má právo se podle toho zařídit. Já nemohu hypotetickému Bohoušovi zakázat nadměrné pití alkoholu, protože on propíjí své peníze a nikoli moje. Ale mohu říci, že s ním už nebudu chodit na každoměsíční pokec u piva, kde já vypiji jedno nebo dvě piva za večer, avšak on se namaže jak dělo a mně je to nepříjemné.
A stejně tak je to i tady. Pan Hrušínský má právo na veřejné zastávání svých postojů, ale jeho sponzor má právo říci, že on to financovat nebude.
A pan Hrušínský se najednou cítí ukřivděný.
Pražská kavárna si asi myslí, že ona je nad zákony a že práva má jen ona a ostatní mají jen povinnosti. Jak je možné, že sponzor si dovoluje rozhodovat o tom, na co dá peníze a na co už ne? O penězích sponzora by přeci měla rozhodovat kavárna!
.
