Jak jsem se celý život flákal aneb moje životní filosofie

Přiznám se, že moji nejoblíbenější životní činností je flákání. Také zbožňují takové to přelétávání od jedné činnosti ke druhé. Opovrhuji lidmi, kteří s obrovskou pečlivostí celý život vše přesně s pomocí mnoha pomůcek plánují a přitom trpí nedostatkem času a radosti ze života. Vždyť nechápou o čem je život a nerozhlížejí se, jak to v té přírodě chodí.

Taky se přiznám, že mimo doby čekání v čekárně u zubaře se skoro nenudím. Dokáži se flákat aktivně, příjemně a určitě i cílevědomě. Raduji se z blbostí, krásných věcí, přírody, pitomosti jiných a z mnoha dalších důvodů. Vidím to flákání samozřejmě v celé živé i neživé přírodě, protože flákající se kámen se fláká již ze své podstaty.Taky jsem současně neviděl žádné flákající se zvíře, že chrochtá radostí nad krásou květinek a krásným počasím.Tak jsem dlouholetým výzkumem zjistil, že to lidské flákání má opravdu úplně jinou dimenzi. Dokonce si myslím, že krásné flákání je prostě smyslem života.Tím prohlašuji, že i toto vše popírá Darwinovu teorii o vývoji druhů. Uvědomuji se současně také to opovržení svého okolí a nenávist těch pečlivých a cílevědomých. Oni  by se třeba taky rádi flákali, ale bojí se reakce společnosti. Holt jsou to slabé osobnosti. Flákal jsem se ve škole i v zaměstnání. Za socialismu jsme to ovládali skoro všichni, jen z toho neměli všichni tu správnou radost a uspokojení. Ale vysokoškolské vzdělání jsem získal příjemnou cestou, a to v žádném případě postupem rychlokvašky. Opravdu jsem si studentská léta užil, až jsem šokoval úředníky při hlášení doby studia při vyplnění žádosti o starobní důchod. Trochu nachápavě kroutili hlavou. A když se snažím radit adeptům studia, tak jim můj postup doporučuji - bylo to fajn... I za experta mne považovali a považují, tak jsem to určitě flákal velmi dobře.

Mám však problém. Sice ho já osobně za problém napovažuji, ale okolí se na mne dívá jako na intelektuálně méněceného. Nečtu například detektivky. Cvičit se v teorii zločinných aktivit nepotřebuji a tak to nečtu. Ale nehraji ani šachy, karty a neluštím křížovky, ba ani Sudoku. Taky nesleduji v televizi seriály. Nějak jsem nepochopil, jak se při těchto činnostech dá cílevědomě flákat. A hledat v těchto činnostech životní naplnění a radost ze života taky nějak nemohu. Jsem intelektuální barbar i v mnoha jiných činnostech a nijak mne to netrápí. V životě taky nutně nepotřebuji nové SUV libovolné známé značky a teoreticky bych mohl mít celý život pořád stejné auto, boty i košili. O ponožkách a spodním prádle ani nemluvě. Jen to dnes již nic nevydrží, tak musím znovu kupovat prakticky stejné výrobky. Proto mi jsou sympatické třeba londýnské vozy taxi a kubánský ( a třeba i turecký) vozový park a odsuzuji "šrotovné" ve všech jeho formách. A stará vybouraná cihla je pro mne mnohem sympatičtější než sádrokarton.

Taky jsem zjistil, že nejlepší pocit ze vzájemné konverzace mám tehdy,  když si z ní skoro nic nepamatuji. A to rád své story vylepšuji a zapomínám, že jsem to v příslušné společnosti již několikrát vyprávěl v různých obměnách. Potom jsem za pitomce samozřejmě já - ale přátelé to mají asi rádi a jen moje žena mne upozorňuje na počet repriz. Ale i Voskovec i Werich měli každé představení  s jinými dialogy a jak je to dnes pozitivně hodnoceno.

Mám také rád umění všeho druhu, ale krásný kýč mne nadchne úplně stejně. V lidské blbosti také nacházím krásné okamžiky i když jak říká klasik - nejhorší je srážka s blbcem. A já si naivně blbce i pitomce třídím do několika kategorii, a jak demonstruji i na tomto článku - i vlastní blbost a pitomost si každý musí sám pro sebe pozitivně vysvětlit a zdůvodnit.  Kdyby to samé dělali  úředníci, policisté, vojáci i naši vládní představitelé a všichni politici - tak by bylo určitě líp ......

.....a to přeji sobě i všem, kteří se dokáží krásně a pozitivně flákat a při to všem mít ještě radost ze života.