Proč vznikl blog.idnes?

abychom měli důvod se naštvat...

Ne, ale teď vážně.

Denně naštveme spoustu čtenářů tím, že si náš článek vůbec otevřou, ztratí nad ním třebas i pět minut svého času a vlastně se nic nedozví (tedy podle nich, že?)

Řeší otázku - proč píšeme o televizích, politice, hudbě, sportu, když to vlastně vůbec nikoho nezajímá a pokud nás něco štve tak to prostě máme hodit za hlavu, nezapínat televizi a neposlouchat rádio. Život by byl hned mnohem barevnější. Ale o tom to přeci není.

Ať už píšeme o úrovni zpráv, pořadů, volbě prezidenta, odpadech, psech, zahraniční politice nebo jen o slastech a strastech běžného dne českého občana, vždy stojí za to si nás přečíst a třeba se i zamyslet nad tím co kdo napsal.

O co bychom přišli bez článků paní Libušky Čihákové, která nás každý den probudí do rána svým krásným článkem ze života, Zdeňka Oulehly a jeho vtipných a úderných sloupků, Georgise Fasulise s nevšedností jeho vlastní, Evou Palotto a jejím neumírajícím vtipem, který dokáže jen ona tak dobře napsat, Veroniky Dofkové spojenou s radikálními názory, na které má právo a proto mají články takové kouzlo a co takový Radek Folprecht náš malý velký poeta?

Všichni vám čtenářům vyjadřujeme alespoň jednou měsíčně své nejniternější pocity, slasti i strasti našeho života. Proto vznikl blog s originálními názory, které jednou napíšeme a hrdě si za nimi stojíme. A tak to má být.

A i když vás často štveme, jakou že blbost jsme to zase vypustili do světa-stejně nás čtete dál.

A to je moc dobře.