Jak jsem zakopla o dvě zatvrzelé feministky

nemám nic proti šprýmování nad mužským pokolením, ale tohle bylo i na mě silné kafe...

wallpapers

Probudila jsem se do krásného rána, manžel mi uvařil voňavou kávu, poseděli jsme v kuchyni, popovídali si a pak odjel na poštu odvézt hromadu balíků, které bylo třeba poslat zákazníkům.

Vzhledem k tomu, že jsem měla výbornou náladu, rozhodla jsem se, že si jí ještě vylepším a půjdu si koupit nové botičky. Po vstupu do prodejny mě zaujaly dvě prodavačky, kde jedna skákala do řeči druhé a snažily se vzájemně trumfnout v tom, která má blbějšího chlapa.

-Hele a ten můj mi může škrábat třeba lopatku, ale stejně mě nepřesvědčí o tom, že má něco v hlavě-

=No já mu teď koupila tyhle boty, protože on není schopnej dojít ani do tý prodejny a koupit si je, bude raději chodit do smrti v jedněch šlupkách=

-Chlap je pro život naprosto nepoužitelnej. Nedává prkýnko po sobě dolů, neuklízí si ponožky, smrdí a sedí akorát u televize, zábava žádná-

=A to si představ, že sním máš dvě děti, co bys zato dala, kdybys je měla s nějakým normálním chlapem, viď?

Autorka článku: v téhle chvíli se obracím na prodavačku a ptám se, jestli mohu manželovi koupit boty a popřípadě je vyměnit za menší, pokud by mu byly velké.

= jéje ten váš musí být asi taky pěkný kvítko co? taky nesamostatnej....=

Autorka článku: narozdíl od vás milá dámo, já mu kupuji botky ráda a línýho chlapa doma rozhodně nemám, takže jak to teda bude? Domluvíme se?

Zaražená prodavačka pochopila, že semnou asi nepořídí a rozhodně jí nebudu přizvukovat nad takovými bláboly, které vypouštěla z pusy, odcházím s neporušenou náladou domů s botičkami pro manžela a samozřejmě s botkami i pro mou maličkost.

A na tváři se mi vykrojí úsměv při pomyšlení, jak chatrný život ty dvě ženy asi mají.