Jak jsem si (NE)zkazila život

Ať už se jedná o počůrané plíny, probdělé noci, vytahaný hrudník nebo vrásky na čele. Všechno dohromady tvoří stav zombie.... No a co?

Když mi bylo o pět let míň potkávala jsem holky na ulici v minisukních zavěšených do svých protějšků s hrdým názorem, že na mateřství je času dost. Nejdřív je třeba si přece pořádně užít? Zadělat si na pořádnou kariéru, bohatýho snoubence a hlavně se dostat do těch nejexotičtějších míst na naší planetě.

Jo jo. Fakt je ten, že jsem tehdy nad tím moc nepřemýšlela. Nepřipadalo  mi nutné přemýšlet nad otázkou mateřství, svobody, nesvobody. Mateřství je pocit, který nelze popsat ženě, která sama není matkou nebo se alespoň i třebas o jiné nestará. Není nic špatného, když se žena rozhodne, že dítě prostě mít nechce. Jedná se přece o její svobodnou vůli a tak je to správně.

Možná je jen jedna věc, která mi vrtá hlavou.... a to otázka proč tak jednoduchá výmluva právě na ty počůrané plíny, možnost nevyspat se, vytahaný hrudník, nedokonalá postava, profesní růst?

Jedna moudrá žena kdysi řekla '' Jeden započal řetěz výmluv a vznikla z toho mozková deformace''

Něco pravdy na tom asi bude, neboť každá věc má přece své řešení. Výmluva je pouze pohodlnost.

Počůrané plíny vyřeší 120 l odpadkový koš (nemusíte tak často chodit do popelnice)

Nedostatek spánku vyléčíte přesunutím dítěte do náruče manžela po příchodu z práce

Vytahaný hrudník ( zrovna vám běží v tv reklama na decolen-pevné poprsí )

Nedokonalá postava (vy znáte někoho, kdo jí má dokonalou? Já teda fakt ne)

Profesní růst (je vám nahouby ve chvíli, kdy porodíte a jste na MD. Vazby se přetrhávají, nových informací přibude a vy jste po čase jaksi mimo mísu. Takže stejně začínáte odznova)

No jo, nemáme to lehký ani tak ani jinak co?