Snad by se (óóó náš veliký) Jára Cimrman neurazil, kdyby věděl, že jsem si jeho slova ze hry Akt dovolila pozměnit. A místo erotiky, dosadila politiku. Která posledních několik týdnů hýbe útrobami naší země daleko citelněji než o mnoho příjemnější erotika.
Ačkoliv nechci generalizovat. Někteří jedinci jistě zvládají zaměřit pozornost a úsilí oběma směry.
Nicméně, současnou fascinaci naší politickou scénou nelze přehlédnout. V mém relativně krátkém životě je současná prezidentská volba zajisté tou největší mediálně politickou akcí, která oslovila celou společnost.
Co do angažovanosti řadového občana s ní může soupeřit snad jen sametová revoluce. Tu jsem ovšem zažila coby nemluvně zajímající se tak maximálně o maminčiny bradavky a suchou plenku, proto mi komentáře k této době nepřísluší.
Dnes však žasnu nad zajímavou metamorfózou běžných lidí, v zapálené politology. Taky jste si toho všimli? Kolik máme najednou odborníků na politiku a politickou scénu?
U některých bych opravdu upřednostnila návrat k té fascinaci erotikou. Zejména v kruhu rodinném dělá zpravidla erotika menší problémy, než vyostřená politika. (Pokud tedy necháme stranou erotiku zaměřenou mimo rodinné lože.)
Každopádně vyjádřit vlastní názor je fajn. Ať už jste pan Novák z pekárny nebo pan Svěrák z divadla, jehož si navíc poslechnu vždycky s chutí. Když k tomu přidáte nějaký ten slušný argument, je to ještě lepší. A jestliže se to pojme s humorem, není to ani taková nuda.
Ale to plivání špíny a pseudoodborné analýzy, které se šíří, zejména internetem, daleko rychleji než chřipková epidemie, to je někdy vážně hrůza.
Na druhou stranu, pokud nám, jako společnosti zůstane takový zájem o politiku, třeba se začne všechno hýbat lepším směrem. Jenže to už není ani představa optimistická, ale spíše utopická.
Ale snít se přeci má, takže jen houšť!
