Nevím jestli našemu synkovi u postýlky někdy stály éterické sudičky a do vínku mu dávaly své předpovědi, ale je to celkem jedno, protože u nás sudičky celkem zdatně supluje většina mužských členů rodiny.
A co že mu to předpovídají? No, nic pohádkového (tedy alespoň si nejsem vědoma existence pohádky, v níž by princátko do vínku dostávalo sportovní ambice různého druhu). Nad jeho postýlkou se to hemží výkřiky rodinných sportsmenů, tatínkem počínaje a mým bratránkem konče.
Tatínkovi by stačilo, kdyby náš synek zkrátka aktivně sportoval a nebyl po mamince (knihomol a totální pohybový antitalent).
Bratránek jde trochu dál. Už teď má v plánu koupit našemu sotva dvouměsíčnímu synkovi kolo (takové to mrňavé, kde se téměř kopete při jízdě do brady) a udělat z něj bikera. Strýček se zase touží postarat o výcvik malého snowboardisty (prý začne už příští zimu). A další bratránek by Matěje rád viděl ve svém paintballovém týmu.
Ale nejpropracovanější plán sportovní budoucnosti připravil Matějovi můj bratr. Podle jeho předpovědi se náš prvorozený stane hokejovým šampionem, což si můj drahý bráška hodlá pojistit důsledným dohledem a „tvrdým“ tréninkem už od peřinky (pochopitelně už má připravenou malou hokejčičku a brančičku).
Ke stvrzení této předpovědi jsem nechtěně sama přispěla, když jsem byla nucena kojit na zimním stadionu, zatímco brácha posílen myšlenkou, že ho z tribuny sleduje jeho milovaný synovec, na ledě tvrdě kosil jednoho protihráče za druhým. A Matěj tak už s mlékem nasával onu „okouzlující“ hokejovou atmosféru.
Nakonec jsem vášnivou diskuzi svých mužských příbuzných o Matějově budoucnosti ukončila s tím, že je náš Matýsek možná všechny převeze a bude z něj natruc básník nebo baleťák (za což jsem byla odměněna vražednými pohledy všech zúčastněných).
Ale hlavně jsem sama sobě a především Matýskovi slíbila, že nebudeme ti rodiče, kteří si v dítěti chtějí realizovat vlastní nesplněné touhy a přání.
Dětská psycholožka Jiřina Prekopová mé myšlenky vystihla titulem jedné ze svých knih přímo dokonale, Děti jsou hosté, kteří hledají cestu. Tak jen doufám, že budeme schopnými průvodci a rádci a dokážeme se ubránit představě, že Matěj je tu pro nás a pro plnění našich ambicí.
A malé shrnutí na závěr:
Hokej, balet nebo box,
hlavně když nebere koks,
hlavně když má radost z žití
a netřeba mu k tomu pití.
