Škola končí a léto začíná!

Volno, koupání, sluníčko, výlety, sladká chuť melounů a všelijakého ovoce, řada dobrodružství, letní lásky a okurková sezóna. Jaké hlouposti jsme se nadělali a dnes jsou úsměvné. Kdo by si nerad zavzpomínal na bezstarostná léta!

Těšila jsem se na prázdniny, na to až mi bude osmnáct, až budu mít maturitu, až vydělám první výplatu, měla jsem spoustu elánu a odhodlání. Jenže časem toho elánu ubývalo a přibývaly starosti a odhodlání nahradil strach a obavy. No tak mi připadá, že se ani dvakrát moc nemám na co těšit.

Jako podnikatel si připadám jako největší podvodník a je úplně jedno co dělám. Nikdo se neptá jak, ale všichni chtějí vědět kolik, komu, kdy a proč. Každý den musím být efektivní, inovativní, důsledná, kreativní a mraky dalších běžných záležitostí a k tomu všemu musím sledovat konkurenci, protože konkurence buduje konkurenci. Jsem alergická na větu, vždyť si to odepíšeš z daní. Jasně, ale nejdřív na daně musím vydělat, aby si mohla něco možná odepsat. MUSÍM a MOHLA.

Když jsem psala o elánu, tak ten mi bere také zklamání, které přináší podnikání. Místo abych trávila čas se svou milovanou rodinou, jej trávím vymýšlením nových výrobků, jejich testováním, publicitou, uvedením na trh.  To všechno  proto, abych zjistila, že je v zahraničí na trhu k dispozici zákazníkům nepatrně obměněný duplikát mého výrobku. Pot, bezmocnost a horkost ve spáncích. A co můžu dělat? Mimo kontaktování kopírujícího, který se mi vysmál, nemůžu dělat vůbec nic, protože jsem jen malý podnikatel a na soudní výlohy prostě nemám. A je úplně jedno, jestli je anebo není výrobek ošetřen patentem nebo výrobním vzorem, stačí několik úprav.

Jsem unavená, vyčerpaná a smutná. Nejsem schopna výrobek prodat, protože jej konkurence nabízí za poloviční cenu, možná s minimálním ziskem anebo mají lepší dodavatele s oprávněnými náklady. A vůbec nevím, co budu dělat. No vlastně ano, do smrti budu splácet za troufalost být podnikatelkou. Takže vítej léto!