Byl jsem nadšeným liberálem – teď už to nejde

Šokovalo mě, že redaktor České televize nemá jasno o pojmech liberální a konzervativní a klidně prohlásí, že polské volby vyhrála konzervativní pravice. Volby vyhrála konzervativní levice, která vystřídala pravicové liberály.

Je pravdou, že před lety byla většina liberálů levicově orientována a konzervativci měli spíše pravicovou orientaci, ale to není rozdíl na ose liberální, konzervativní. Bohužel pravice světu ukradla klasický liberalizmus. Pojmy levice, pravice jsou notoricky známé  je tedy možné jejich definice vynechat. Hranice mezi liberálem a konzervativcem se pozná nejlépe na přístupu ke konkrétním tématům. Potraty ano/ne. Zákony – pro konzervativce je porušení zákona zcela ultimativní výzva k trestu. Navíc i špatný zákon je možné měnit pouze když ten nový zákon bude prokazatelně lepší. Ve svém důsledku to znamená, že se nemění prakticky nic. Klasičtí liberálové tvrdili, že špatný zákon je třeba měnit co nejrychleji (Vycházeje z logiky, že snad máme v hlavě mozek a tím pádem už to horší nebude.). Současní liberálové jsou v tomto bodě daleko za pozicí tehdejších anarchistů. Ti jako první přinesli převratnou myšlenku, že špatné zákony je možno porušovat, ovšem s vědomím, že za to může přijít trest a pak je nutné udělat vše, aby nebyl vykonán, případně aby byl, co nejmenší. Bylo to vzrušující období osobní odvahy a bojů.

Leč čas oponou trhl. Liberálové, opojení mocí, kterou se jim podařilo získat nám ze svých bezpečných kanceláří zcela neomaleně tvrdí, že zákony je možno selektivně porušovat. Samozřejmě jen ty zákony, které se nehodí do do jejich výkladu světa. Zatímco všechny ostatní je nutné zcela důsledně uplatnit proti odpůrcům. Smutné až tragické konce krásné myšlenky.

Odtud tedy pramení všechny ty pokusy o cenzuru na internetu. Snahy o vypínání profilů na facebooku a příkazy k mazání diskuzí k článkům. Orwell musí smíchy rotovat v rakvi. Liberálové se snaží omezovat diskuzi a svobodu slova - tedy základní kameny svého původního programu. To byl jeden z prvních požadavků liberálů - smí se mluvit o čemkoliv a v podstatě jakkoliv. Odstranění tabu je základním prvkem demokracie. Je smutné sledovat, jak v přímém přenosu korumpuje moc. Jak pro ní politici zcela bezostyšně zrazují své principy. Ovšem každé vychýlení kyvadla přináší zpětný pohyb. Jen se bojím, aby se kmitem nedostalo do pozice populistického nacionalizmu, což je snad ještě horší jed než dnešní zmrzačený liberalismus.