Tunelářka

„Holky, tenhle večírek je mega odpal, semeniště zlatonosných panáčků, snad se už některý z nich chytne do náruživé ženské oprátky“, usmívá se samolibě Aneta a důležitě si přetře rty vyzývavou rtěnkou.

Miriam a Karla slastně polknou. Už nějaké čásek odrážejí večírky s VIP hosty a snaží se ze všech sil, aby měly tyhle mužolovné výpravy úspěšný výsledek.

Zatím stále nic, jejich sítě jsou beznadějně prázdné.

Miriam a Aneta studují prvním rokem herectví, Karla VŠE a všechny tři dohromady sdílejí jeden malý vysokoškolský kolejní kamrlík. Jejich velkým společným snem je ulovit jakéhokoliv vlivného podnikatelského žraloka.

Jenže za vstup na večírky se někdy zaplatit prostě také musí...

Karla z tohoto důvodu přijala v létě brigádu v pojízdném bufetu u Berounky a když se na obzoru objevil mladý svalnatý modrooký frajer, jaksi úpně se jí z hlavy vypařilo, co velkého mají s kolegyněmi v plánu.

Léto rychle skončilo a Karla zahájila druhý ročník.

Ovšem účast na večírcích jí začala z ničeho nic škodit. Bylo jí pořád špatně od žaludku. Miriam a Aneta se na její blinkající indispozice netvářily přívětivě a přestaly jí na večírky brát.

Na podzim Karla konečně zjistila příčinu své nemoci a díky tomu své studium přerušila. Vrátila se do své rodné malé hroudy. Matka jí neustále vyčítala její selhání a zpackanou kariérní budoucnost.

Záhy se Karla dozvěděla ještě jednu jobovku, že outěžky budou rovnou dva.

Když se holky narodily, denně Karla skousávala připomínky své matky, bez její pomoci se ovšem neobešla. Až však děvčata začala chodit do školky, rozhodla se postavit na vlastní nohy.

Odstěhovala se do velkého krajského města. Přijala práci účetní a začala se snažit, aby svým modrookým holkám zajistila důstojný život. Brzy si začala přivydělávat úklidem.

Dvě zaměstnání jí ničila, byla unavená, vyšťavená, bez úsměvu, bez naděje....

A pak jednou, když už holky chodily do základní školy, transakčně přesunula peníze u účtu na účet a nějaká částka jí uvízla ve vzduchoprázdnu. Zařídila, aby už dané finance necestovaly vzduchem a přistály na jejím účtu.

Tak se zrodily její finanční manévry. Nutno podotknout, že na čísla byla vždy mimořádně šikovná.

Pro dcery si vymyslela báchorku, že se jejich otec konečně ozval z ciziny a začal na ně platit...

Jejich život se tak radikálně změnil. Na ničem se nešetřilo. Drahé oblečení, restaurace, exotické dovolené....

***

„Mami, ještě střevíčky, rukavice, šperky.....“, žadoní Beáta a obdivně se naparuje v honosných šatech před zrcadlem v půjčovně.

„Tyhle mi dokonale sluší a nejsou až zas tak drahé“, přidává se Žaneta a nakrucuje se v druhém zrcadle.

„Dohromady to tedy bude patnáct tisíc dvěstě“, přepočítává pracovnice půjčovny.

Karla trudomyslně hlesne: „To by nešlo, je to pěkný balík“.

„Podoj otce, mámo, tatík zase rád přispěje“, rozkazuje Žaneta a Beáta se přidává.

Karle v hlavě začínají šaltrovat finanční tunely. Při tom smutně pozoruje své pubertální holčičky. Jsou obě pěkné jako obrázky, ovšem k tomu také lenivé a rozmazlené. Vidí jenom parádu. Učit se jim nikdy nechtělo, skončily na učňáku a i tady jsou už stížnosti, že se na praxi nepředřou a velice se šetří.

***

Učňovský ples je v plném proudu. Beáta a Žaneta jsou jednoznačně největšími princeznami. Však jejich paráda stála jmění.

Karla uctivě zdraví přítomně a smutně se usmívá. Ví, že dnes spadne klec, tuší to.

Letmo se loučí s dcerami, které pokračují v after party v nedalekém podniku.

V šatně si vyzvedává kabát, poděkuje šatnářce a vloží ji stokurunu do dlaně. Stará paní překvapeně zakoulí očima.

Pomalu vychází z místního kulturáku. Jde přímo k přistavenému rozsvícenému policejnímu autu, u něhož stojí dva policisté.

„Jste Karla Kapustíčková?“, ptá se svalnatý strážník. „Jste obviněna z pronevěry“, pokračuje.

Karla bez odporu kývne a poté se dlouze podívá do jeho uhrančivých modrých očí.