Škarohlíd

„Není to klukovina, vypouštět ve vašem věku bubliny ve veřejném sektoru“, přísně se otočí rozčílený Jaromír na spolucestujícího, jenž sedí v tramvaji těsně za ním.

„Milej pane, muži v mém věku vypouštějí daleko horší a zvučnější bubliny“, usměje se na Jaromíra bezzubý chlapík a znovu ponoří plastové hrabátko do tuby a poté s nabraným obsahem vystrčí ven ruku z okýnka. Z tramvaje začínají vycházet různobarevné bubliny.

Jaromír jen kroutí nevěřícně hlavou, je pátek odpoledne a on spěchá domů, neboť musí přepracovat materiály, které mu odevzdali neschopní kolegové. Však ho celá huba bolí od pekelného hodinového řvaní na poradě.

A k tomu všemu natrefí v tramvaji na takového přiblblého pošuka.

Najednou mu přistane na nose bublina, která jemně oslizne špičku frňáku.

„Fuj, jdu do ohlásit řidiči, že se nestydíte, hrát si jako malej parchant a obtěžovat lidi“, hlučně se projeví Jaromír a jeho vykřičený hlas legračně přeskakuje z mužského do ženského tónu.

„Pro mne za mne, hlaste to třeba na ministerstvo dopravy, já dělám lidi šťastné a takový škarohlíd jako jste vy, mi tuhle akci nemůže překazit. Antropo - kdy vy jste si naposled hrál s bublifukem?“, promluví podivín.

K Jaromírovi se opět přiblížuje barevná velká bublina a on v ní najednou uvidí přenádherný obraz – na dece v rozkvetlé letní zahradě sedí rodina – mladá krásná žena, muž a maličké dítě. On se směje, jak klučík dělá nádherné bubliny, které se vznášejí na zahradě u malebného domku. Idyla, jenž se za pár let náhle a velmi tragicky rozplyne a nezůstane po ní vůbec nic. Ten nadaný chlapec po tonutí je už navždy postižený a on ani ona se s tím nedokázali vyrovnat. Ona si našla milence a založila novou rodinu. On utekl do Prahy a urputně se snaží dělat kariéru. A Kuba? Jak dlouho ho vlastně neviděl, proč za ním nepřijede, proč ho vlastně takhle odepsal?

„Zasnil jste se, viďte“, slyší před sebou a ucití něčí ruku na svém rameni.„Musím už vystupovat, ale tady máte ode mne dárek, mám jich hodně, vozím je v igelitce, abych měl do zásoby“, podává mu jeden bublifuk přihrblý ošoupaný mužík.

„Užijte si to, teď jistě víte, kdo to nejvíc ocení“, pokračuje zvláštní chlapík a chystá se k výstupu.

„Děkuji“, pousměje se Jaromír.

„Neděkujte, nemáte za co, to já vám musím poděkovat, protože jsem opět jednomu vykouzlil úsměv a dnes přímo škarohlídovi. Moje dnešní mise byla na sto procent úspěšná“, loučí se divňouš v roztrhaných kraťasech.

Tramvaj se pomalu rozjíždí a Jaromír vidí z okýnka dárce, jenž mu radostně mává a poté ukazuje sevřené ruce v pěst.

„Díky, kamaráde, za držení palců, snad to zítra zvládnu“, zašeptá Jaromír a začíná mít stejné pocity jako tehdy, když byl malý chlapec. V břiše totiž mu počínají šimrat těšení se i obava zároveň.

Ale jedno ví jistě a to, kam v sobotu povedou jeho kroky....