Šílený vánoční host

Sára zůstala před rokem těsně před vánočními svátky sama. Její Valentýn, kterého hluboce milovala a ctila, odešel. Nikoliv za jinou - ale jinde, do jiné dimenze.

Valentýn, od té doby, co ho poznala, nesnášel Vánoce, nenáviděl ten humbuk kolem. Příšerně ho to nervovalo. Pokud ještě byl zdravotně v kondici, koupil vždy letenky do telých krajin, tam se oba položili na lehátko, popíjeli jeden Sex on The Beach za druhým a nastavovali své tváře sluníčku, které jim vyrábělo nové pihy a vrásky, což si oba potažmo nadělili jako dárky k Vánocům.

Na pláži vegetovali vždy v plavkách s kýčovitým květinovým vzorem. Sára si svázala své dlouhé šedivé vlasy do dvou indiánských copánků a Valentýn, jenž měl ještě pořád na chlapa dosti husté prošedivělé vlasy, si vytvořil na temeni hlavy samurajský drdol. Oba se tak stali pravými a nefalšovanými plážovými „flower children“.

Letos bude na Vánoce Sára už podruhé sama. S lítostí se koukne na urnu nad krbem a poté začne konat. Nafoukne v obyvacím pokoji malý růžový bazének, do něhož nanosí trochu teplé vody. Ze zahradní kůlny přinese dvě lehátka, rozloží je, na jedno umístí urnu s Valentýnem, druhé přichystá pro sebe.

Nezapomene nafouknout palmičky, plameňáky a jiné kýčovité cetky, patřící k plážové kultuře.

Přiloží do krbu a zapne topení na maximální stupeň.

Vlasy si splete do indiánských cůpků a nasouká své tělo do jednodílných květovaných plavek.

Když prochází kolem zrcadla na chodbě, lekne se. Místo sebe uvidí svraštěnou stařenu s hrbem na zádech. To nemůže být ona, kdo jí to na zádech přičaroval, vždyť ona se s velbloudy nikdy nebratříčkovala..

Vztekle na sebe hodí starý župan, pozůstatek z luxusního hotelu, který jim jen tak před lety skočil do kufu.

Župan pak s radostí shodí na podlahu, lehne si na lehátko a zavře oči.

Najednou jakoby z dálky uslyšela: „Co je to za ticho, takové ticho nikdy na pláži nebylo, Sáro, zlikviduj to smrtelné ticho“ .

Otevře oči a koukne na urnu hovící si na vedlejším lehátku, má pocit, že se malinko pohnula.

Vstane a jde si smočit nohy do bazénku, voda sahá sotva po kotníky.

A zase slyší: „Tohle není moře, jen žlutá hluchoněmá voda!“

„Jak tedy chceš, Valentýne, půjdu ven a třeba ti přinesu nějaký hluk“, odpoví Sára nasupeně, nechá na svém těle plavky, na něž hodí nějaké svršky, kožich, hučku na hlavu a vyrazí do štědrovečerní noci, jako záminku drží v ruce pytel s odpadky.

Jen co opustí starý domek, ocitne se na rušné ulici. Rachejtle, dělobuchy, rachotící prskavky – mnozí si pletou Štědrý večer se Silvestrem.

Odklopí víko popelnice a chce se zbavit smrdutého pytle, když uvidí mezi odpadky bílé kňučící klubíčko. Strachem se celé třese.

Sára ho popadne a vyndá z pudlice. Celou dobu kroutí hlavou, jak se tam to nebohé štěně dostalo.

„Jsi volné, jdi!“ rozkáže mu a otočí směr k domovu.

Štěně jí následuje.

„Jdi domů, chlupatej. U mě by tě nic dobrého nečekalo. Valentýn nesnáší psy“, okřikne ho.

Jenže psík má svoji hlavu, protáhne se brankou a už je v předsíni.

Sára si odloží kožich a hučku. Hafík vystřelí jako dělová koule. Vlítne do bazénku, zuřivě se cachtá ve vodě, potom se zubama pustí do nafukovací palmičky, plameňáka, převrhne skleničky s tropickým drinkem.

Sára ten šílený mazec zprvu nevěřícně sleduje, potom se však rezignovaně přemístí na lehátko, kde je urna s Valentýnem, vezme Valentýna do náručí a začne se nahlas a divoce smát.

A směje se a směje.....

Potom s Valentýnem v náručí jde na půdu a vyhrabe tam malý umělohmotný stromeček, který ještě má na sobě ještě pozůstatky světelné výzdoby.

Položí ho příkře na stůl a zařve: „Dost, to by stačilo, nevšimnul sis, chlupatý šílenče, že je Štědrý večer!“

Pes se zarazí, sklopí ocas a poslušně se uvelebí k Sářiným nohám, které začne vděčně olizovat.

Sára rozsvítí zaprášený stromeček a pak to na vlastní oči uvidí. Uprostřed bazénku zanechal psík svůj exkrement.

„Tak to je ten nejoriginálnější vánoční dárek na světě. Řeknu ti, Valentýne, pán Bůh má velikánský smysl pro humor. Ty jsi nesnášel Vánoce i psy a nakonec jsi se mi možná vrátil v těle tohoto šíleného chlupatého Hipíka“, směje se dál Sára, posadí se ke stolu, na němž je vánoční stromeček, vedle na židli položí urnu s Valentýnem a vůbec jí nevadí, že psí vetřelec drze obsadí poslední volné místo na židli u vánočního stolu.