Šíleně smutná nevěsta

Romana odklopila víko staré krabice a vytáhla své svatební šaty, které měla na sobě před třiceti lety. Oprášila je a opatrně oblékla. I po těch letech jí padly. Zákeřná nemoc, nervy, nepřetržitá péče o dceru vykonaly své.

Opatrně se postavila před zrcadlo. Viděla v něm Smrtku oděnou v bílé rouno. Strašlivě se lekla a dlaněmi si zakryla obličej. Chtěla plakat, ale nešlo to....

"Odnesu je do čistírny, objednám se u kadeřníka, poprvé si zajdu na manikuru, kosmetiku", povídá nahlas své dceři Kačence, která nehybně leží na polohovací posteli. Už třicet let......

Romana začne vyťukávat na tlačítkovém mobilu čísla zkrášlovacích služeb, jenž se musí odehrát v jeden jediný den. Nakonec zakoupí ještě jeden lístek na pražský ples. Je neskutečně drahý, ale Romana přestane peníze počítat.

Asistenční službu k dceři se jí podařilo zajistit a tak měla celý den na přípravu svého zevnějšku. Než odešla z bytu, vyhledala ve starém albu svoji svatební fotku, na které měla čerstvých dvaadvacet let. Jak tehdy byla šťastná. Jak tehdy byla krásná. Romana si sebe sama zálibně prohlíží. Ano, na plese chce vypadat přesně tak úžasně jako před lety.

Vzpomíná.....

Štěstí trvalo chvíli. Svatba s vysněným mužem, dítě na cestě, čtvrtý ročník medicíny....

A náhle z ničeho nic flákanec a druhý, třetí......

Kačenka zůstala na úrovni tříměsíčního dítěte, manželství se záhy rozpadlo, medicína nedokončena, smrt rodičů krátce po sobě....

Prásk - konec vzpomínek. Romana si vlepila jednu a hned druhou. Už nebude vzpomínat....

Odchází na procedury.

Po nich se znovu prohlíží v zrcadle a po letech se konečně  sama sobě líbí. Je štramanda. Zdá se jí, že se na ni Kačenka usmála. Láskyplně dceru pohladí a políbí. Pak ustřihne Kačence pramen vlasů a nůžkami přestříhá hadičky.

Odchází pryč a nechává Kačenku v opuštěném bytě samotnou.

Ples je již v plném proudu, Romana si vychutnává šampaňské a tančí a tančí. Svatební šaty jí mimořádně sluší.

Odbíjí dvanáctá, hosté odcházejí nahoru na terasu, začíná ohňostroj.

Romana se vrávoravým krokem přidává k lidskému davu proudícímu směrem nahoru. Podívá se dolů z terasy, je to strašlivá výška. Ve své hlavě jí bzučí slova svého onkologického lékaře: "Když se budete snažit, rakovinu porazíte, paní Romano".

Pak si vzpomene na Kačenku, na svůj milovaný uzlíček, jak stále, třicet let, čekala na zázrak  - že se Kačenka posadí, že vydá aspoň hlásku, že dá sama od sebe své mámě pusu, zamává........

Sáhne do kabelky, vytáhne maličký sáček s vlasy Kačenky, který si rychle vsune do podprsenky. Malinké nůžky, které odstřihly pramen vlasů i všechny ty hadičky, odhodí na podlahu terasy. Udělá si na čele křížek a vykřikne: "Odpusť holčičko" a skočí dolů.....

Je přesně 00:05, začíná svátek svatého Valentýna a Romanina duše na cestě do nebe uslyší slova, po kterých celý svůj pozemský život bažila: "Odpouštím ti maminko".....