Šamanka

Seznámil se s ní na jedné after party. Tančila s pavími péry na hlavě a byla ze všech přítomných tanečníků nejdivočejší. Dodnes nechápe, proč si vybrala právě jeho.

Možná proto, že už svým zjevem představoval rozumného a spolehlivého chlapíka, jenž uhněte své drahé polovičce zlaté hnízdečko, do něhož ptačí samička s radostí ponoří své pírkové pozadí.

Ale vlastně kdo ví?

Od daného seznámení tvořili nerozlučnou mileneckou dvojici. Byli stále spolu. Jejich vztah připomínal gigantickou bouřku protkanou blesky vášně a živočišné, nespoutané, touhy jeden po druhém.

Ona se velmi ráda bavila a na večírcích byla neodolatelná. Své udělal i alkohol a všemožné drogové experimenty.

Obdivoval její extrovertní vystupování, byl až fanaticky okouzlen každičkým centimetrem jejího mladého a pružného těla.

Brzy otěhotněla a on se těšil, až se odstěhuje od své mámy, která byla na něm dosti závislá. Měla totiž jenom jeho. Táta od nich odešel, když mu byly tři roky a od té doby se neukázal.

Rychle si tedy našli pronájem a on si přibral ještě jednu práci, aby dobře zabezpečil rozrůstající se rodinu.

Ona nepracovala před tím ani nyní. Když on byl v zaměstnání, bezcílně se toulala – po lesích, lukách, hájích, ulicích města.

Všude venku byl její svobodný svět.

V ten den, kdy rodila, jí pevně držel za ruku a byl nesmírně šťastný. Když pak se mu v náručí ocitla prvorozená dcera, zdálo se mu, že svět je dokonale bezchybný.

Proto, nevěřil telefonátu z porodnice, který ohlašoval náhlé zmizení rodičky....

Vyhlásili po ní pátrání. Při vyšetřování se přišlo na to, že má ještě další tři děti, jenž stejným způsobem opustila.

Sklopil „uši“ a rozechvělou rukou sáhl na zvonek svojí mámy, kterou tehdy s takovou radostí opouštěl.

Dodnes si přesně pamatuje máminy oči plné souznění a mateřské něhy. Ten den v nich beze slov vyjádřila úplně vše. Dlouze se podívala, opatrně vzala do náruče právě narozenou vnučku a otevřela dveře dokořán....

***

Svět je hrůzostrašný hlavně v tom, že musíme všechny ztráty našich blízkých prožít až do morku kostí. Nikdo a nic nám situaci neulehčí.

Seděl v krematoriu a nenávistně koukal na tu černou rakev před sebou, která mu navždy zrůdně spolkla mámu. Právě dnes úpěnlivě nechce, aby se stěhovala pryč, jenže smrt se nikoho neptá.

Opouští s Helenkou krematorium, drží se za ruce a on cítí tu teplou tlapičku své dvanáctileté dcery.

Před hřbitovem, na volném travnatém prostranství, sedí hlouček bezdomovců a mají nahlas puštěný reprák. Uprostřed divoce tančí vyhublá postavička s pavími péry na hlavě.

„Bože, táto, ta je ošklivá a jak se předvádí, že se nestydí – taková stará bába“, stiskne mu ruku Helenka.

On se zastaví a nehnutě tančící ženu pozoruje. Skřehotavý smích, plešatá hlava, klátivý pohyb ze strany na stranu. Je celý zaražený z toho, jak zub času zhýralého života zapracoval na tělesné schránce tanečnice s pavími péry.

„Tati, tak už pojď, na to by se babička nemohla koukat. Nesnášela alkohol. A víš, že babička měla krásné pomněnkové oči, každý to říkal, však já je mám po ní“, tahá ho za ruku Helenka.

Tiše přikývl, věděl, že má oči po někom jiném, ale také věděl, po kom zdědila svou dobrosrdečnou povahu a nenávist k alkoholu.

Jemně jí stiskl ruku a dal se do rychlého kroku.

Chtěl co nejdříve zmizet a nechat tak navždy tančíčí šamanku za svými zády....