Poslední sezóna převlékacích kabinek

Alois sedí na dřevěné lavici pod slunečníkem, jenž nese název značky piva, které má ve svém plastovém kelímku a kterému mizí pěnová čepice rychlostí kulového blesku. Lojzovi je to jedno. Pomalu usrkává pivní mok a sleduje dění.

Kolem něho prochází Dáša, hodně letitá majitelka koupališťového bistra. Má houpavou, kachní, chůzi. Klimbá se ze strany na stranu a těžce dýchá. Vypadá to, jakoby jí někdo tahal vlevo a zase vpravo a nenechal ji za žádnou cenu padnout na betonový plac.

Dášu již hodně zmáhá servírování čepované tekutiny přímo pod žíznivé bradky pivních workoholiků. Proto obsluhuje jen některé, většinou známé. Ostatní návštěvníky s radostí přenechává brigádníkům.

Přičteme-li však k této dané obsluhovací situaci horké počasí a Dášin vysoký věk, hrozí ve výsledku docela vražedné zakončení.

Lojza pomalu dopíjí pivní mok v rohu bistra, tam sedává odjakživa.

Stále sleduje Dášu a přivře u toho oči, zasní se. Skrz malou štěrbinku uvidí nádhernou dívku. Tu stejnou dívku před šedesáti lety. Božské štíhlé pevné tělo. Bronzové opálení. Leské vlasy a velké modré oči. Ona se nepohybuje, nýbrž se vznáší jako éterická vodní víla. Ach to byly časy.....

„Než ti přinesu další rundu, něco ti ukážu“, bere ho náhle za ruku Dáša a táhne ho směrem k převlékacím kabinkám.

Alois nabídne Dagmar rámě. Ta se do něho těžce zavěsí. Usměje se, je ráda, že má lidskou podpěru.

Jdou pomalu úzkou cestičkou tohoto malebného retro koupaliště s názvem „Bořislávka“. Dva bazény, jeden skokanský můstek, jedno brouzdaliště. Nic víc, nic míň. Přesto kouzelné. Schované v lese, obklopené ztepilými stromy....

Oba nasávají letní atmosféru. Vůně starých kabinek jim nabuzuje celou škálu nejbarevnějších vzpomínek.

Zastaví se před číslem 25. Oprýskaná, poničená, počmáraná, přesto plná kouzla a tajemství.

„Pamatuješ, kolikrát jsme si to tady rozdali“, rozřehtá se Dáša a Lojza má možnost zblízka spatřit její bezzubá ústa.

„Myslím, že dané číslo bude dvojciferné“, s klidem odvětí Lojza a rozhlíží se, zda je někdo neslyší.

„Máš pravdu, jsem na to pyšná, každá z nás chtěla být aspoň jednou s Fešákem Uwem, každá toužila po nádherném plavčíkovi s brilantní postavou a bombastickými plavebními kreacemi. Ještě dnes vzpomínám na ty tvoje vykrojovánky, které nás, holky, tolik rajcovaly. Jistě jsi je měl z Tuzexu. A nejen plavky, taky sluneční brýle a kdo ví co ještě. Proto jsme tě překřtili na západoněmeckého frajera jménem Fešák Uwe“, razantně stiskne Lojzovi loket.

„No jo“, pokračuje Dáša smutně dál. „To byly časy, dnes můžeme tak jedině rozdávat staroplavecké rady, kdyby je někdo chtěl poslouchat“, hořce polkne.

„Antropo – do které kabinky jsi vodil ty své objevy?“, zeptá se zvědavě.

„Myslím, že pokaždé jinam, kde bylo zrovna volno, nejsme pověrčivý a také jsem neměl v těchto situacích čas přemýšlet“, usměje se Alois.

Náhle jejich diskutující dvojici rozrazí neurvalý mladík s mobilem u ucha. Na celé kolo řve: „Člověče, kámo, já se už tak těším, až bude tady ta komunistická dinosauří bažina v pekle a místo ní moderní aquaparčíček. To přitáhne parádní kočky ze široka daleka a to mi věř, kámo, to bude konečně pokoukáníčko, to bude potrava pro nás dva. A ještě kámo, představ si, že místo toho smrdutého bufetu bude fungl nový mekáč, to si nadlábneme banděra.....“

„Dávej pozor, nemehlo“, rozzlobí se na něho Alois.

„Cože kámo, co meleš, neslyším tě, to víš, signál ruší hlasy ze záhrobí. Já už se tak těším, až to tady omládne, to bude teprv hustý...“, mele jako kolovrátek kluk a přidává rychle do kroku.

Dáša se s Lojzíkem na sebe podívají.

Alois si klekne a políbí Dáše ruku. „Tato sezona je pro nás poslední, ale bylo toho, Dášenko, dost a všechno tak krásné“.

„Bylo, Lojzíku, bylo to neopakovatelné. Škoda jen, že s námi nemohou vzpomínat všichni ti, kteří tu pobývali v létě s námi. Zůstali jsme jen my dva s osmdesátkou na krku“, usměje se Dáša.

„Ale pořád štramáci a pořád z očí do očí“, vesele odvětí Lojza a prstem ukáže na kluka, který má stále mobil přikurtovaný u ucha.

Vydají se směrem k stařičkému bistru.

Oba dobře ví, že dnes, poslední den provozu koupaliště Bořislávka, tu budou dlouho, předlouho. A oba také docela jistě ví, že dnes už žádnou převlékací kabinku nenavštíví...