Od Rolls-Royce ňader až po sešrotované trabantíky
Mojí první majitelkou byla mladá nadějná herečka Kristýna. Jak se zpívá v jedné současné písní o Kristýně: „bordel v bytě, miluji tě…“, tak to dokonale sedí. Samozřejmě, že jí úklid nic neříkal, ale musím konstatovat, že když se vrátila z jakéhokoliv večírku, hodila mě ledabyle přes židli a tím zabránila dopadům alkoholových fleků. V soukromí pila totiž drinky jen v krajkové podprsence, jenž zahalovala dokonalá ňadra vylepšená dvěma plastikami. Byla jsem ráda, že jsem tímto jejím soukromým manévrem zůstala alkoholem nepolíbená. Nevím však, zda byla Kristýna doopravdy šťastná, neboť milenci se u ní střídali se stejnou intenzitou, jako když kobra královská shazuje svoji kůži.
Poprvé mě i moji podprsenkovou kamarádku vyvedla Kristýna do společnosti na předávání filmových cen. Pyšně jsem se obě nesly a já musela všechny detaily popisovat kolegyni, která měla částečně zastíněné vidění mojí maličkostí. Ještě že jsem průsvitná! Gala večer byl kouzelný, byla jsem jeho hvězdou, přítomné mužské oči mě monitorovaly s obdivem, ženské zase s nefalšovanou závisti.
Podruhé jsme spolu šly na rodinnou oslavu, kde se na mě vrhla jedna bezzubá tetička a zvolala, že jsem jí známá z televize, kde viděla moji jedinečnost na předávání hereckých cen. To fakt neměla dělat, tím zpečetila můj tragický osud. Byla jsem strčena do černé igelitky a zanesena do jistého dobročinného obchůdku, nacházejícího se na periférii Prahy.
Tam mě s úsměvem od ucha k uchu přivítala majitelka Evelína, která dostala přímo extázi, když zjistila, po kom daný svršek bude nosit. Děkovala, až se jí z uší kouřilo a vecpala mě opatrně pod prodejní pult. Evelína byla vdaná žena, lehce po čtyřicítce, ňadra již po třech dětech lehce potřebovaná. Její manžel Milan její osobu již několik let plně ignoroval, ovšem ona ho již také nemilovala. Jedinou velkou zálibou Evelíny bylo, že chodila v oděvech po VIP osobnostech, na což kladla obří důraz. Možná si i tajně myslela, že se do ní zamiluje nějaký herec a ona se poprvé v životě blýskne v malé, vedlejší roli nějakého nekonečného naivního seriálku.
Také pila, ovšem tajně, vždyť přece obchod potřebuje věčně usměvavou prodavačku. Lahvinky měla poschovávané v nejrůznějších tajných domácích i obchůdkových skrýších, dávala si mega pozor, aby se její tajné popíjení neprovalilo. Na mě si však také dávala pozor.
S její podprsenkou, která byla stejně jako já po jedné herečce, jsme se spřátelily, staly jsme se důvěrnice. Sbíraly jsme drby a plky od návštěvnic z obchůdku, na rodinných návštěvách jsme zase hodnotily svršky přítomných žen.
U Evelíny jsem vydržela tři roky, jistě by to bylo déle, kdybych se při jednom krkolomné cestě k lahvince likéru nezaháčila o kancelářskou sponku u pokladny, čímž se mi znenadání objevila na zadním díle malinkatá dírka. Evelína mě vyprala, vyžehlila a určila k prodeji.
Marta, kyprá šenkýřka, s šedesátkou na krku, si jednou za měsíc dopřála návštěvu obchodního centra na okraji Prahy. Do tohoto obchůdku se vždy stavovala pro nějaký zvláštní kousek. Mě si vyhlédla okamžitě, visela jsem na ramínku hned u vchodových dveří prodejny, malé dírky na zadním díle si naštěstí nevšimla. Přivezla si mě do malé vesničky asi 50 km vzdálené od Prahy.
Marta pila veřejně. Když jí nějaký podnapilý štamgast zaplatil štamprli, lupla jí do sebe stejně jako půllitr načepovaného piva s takovou rychlostí, jakou kdysi disponoval samotný Usain Bolt. Často na mě v hospodě dokápla alkoholová slza, jejíž pověstný smrad jsem doslova nesnášela. A to začalo být bohužel na dennodenním pořádku. Moje rozhalenka se vlivem přírodních i jiných podmínek rozhalila na maximum, jenže dotyční hospodští pánové tento úkaz nezaregistrovali, s daleko větší zaujatostí se věnovali šťourání v mobilních aparátech či čučení na fotbal nebo politickou arénu v televizi. To nepříčetně lomcovalo s mojí podprsenkovou parťačkou, která pamatovala ještě časy, kdy byla postavena o hodně výše a tudíž byla na vlastní oči přítomna tehdejším lačným chlapským pohledům. Nyní však se ochomýtala tak hluboko, že jí lezl na nervy protivný a nevrlý pupek kypré hospodské.
Když už jsem byla skrvnitá od kořalek a piva jako právě vyrašené pupínky planých neštovic,rozhodla se mě Marta zbavit. Strčila mě do známého černého pytlíku a pověsila na ucho popelnice smíšeného odpadu u známého obchodního pražského centra.
Tam mě i s igelitkou popadla bezdomovkyně Berta, neurčitého věku. Ta pila bez skrupulí všude a úplně všechno, co bylo jen trochu spřízněné s alkoholem. Jíst nepotřebovala. Její prsa připomínaly dvě dávno vyhaslé sopky, podprsenku tedy nebylo třeba řešit. Byla jsem smutná, přišla jsem o kamarádku. Flekatá jsem byla nejen od alkoholu. Zvedal se mi žaludek nad sebou sama, když jsem čirou náhodou uviděla svůj obraz v zrcadle veřejných záchodků, hrůza mojí vizáže mě chodila strašit v nočních snech.
Berta vyrážela žebrat do vestibulu metra stanice Anděl. Postávala s plastovým kelímkem u konce jezdících schodů a čekala, až na dno kelímku přistanou kovové mince.
--------------------------------------------------------------------
Byl červenec, parné léto, davy pasažérů přijížděly a odjížděly po eskalátorech sem a tam. Z jednoho takového davu mě upřeně pozorovala známá tvář. Poznala jsem ji. Byla to moje první majitelka Kristýna. Na sobě měla halenku Safari s nesmyslnou pyramidou afrických zvířátek. Opice držela na rukou slona, ten hada, had zase žirafu, jenž měla na hlavě krokodýla s otevřenou tlamou. To nevymyslíš, takový kýč, moje stvořitelka musela totálně zešílet!
Kristýna spěchala na zkoušku do nedalekého divadla, výrazně se na mě podívala, sjela mě očima od shora až dolů, koutky jejich úst se povytáhly k mírnému úsměvu. Hodila do kelímku, který držela Berta, desetikorunu. Berta se uklonila a uctivě poděkovala.
Drzá nová halenka na mě vyplazovala límec jako na její látce opice jazyk a ohrnovala nade mnou své žraločí rukávy.
Jen počkej, moje milá, co jsi ty, byla jsem také já a co jsem nyní já, budeš bohužel i ty!
Irena Bátrlová
Čtyři zoufalci tančí butó
Dostat do podzemí „Bílý kůň“ invalidní vozík musí být logicky i systémově velmi dobře promyšlený projekt.
Irena Bátrlová
XXXL na prodej
Pavlovo břicho nekompromisně přivřely zavírací dveře tramvaje, které mu nepříjemně stlačily levou i pravou břišní stěnu. Zaklel a vší silou dotěrné dveře rozrazil.
Irena Bátrlová
Ze mě třesení
Vlítnul dovnitř do baráku jako dotěrná vosa. Místo žihadla měl na zádech přilepenou obrovskou krosnu a už ve dveřích začal hlasitě bzučet.
Irena Bátrlová
Něžná nahota
Mojí mámě nikdy nevadilo, že místo mluvení kokrhá. Také jí nevadilo, že se její účes čím dál více podobá hnijící květákové hlavě s převahou šedivých kuliček. Rovněž počínající rašící knírek pod nosem jí nedokázal nijak vytočit.
Irena Bátrlová
Jasněna a promile v krvi
Jestliže se z alkoholika stane abstinent, je to stejné, jako když vysušíte rybník a na dně takového vysoušence pak zanecháte pouze a jen písek. Veškeré bahno, kameny a vodní osazenstvo pošlete nadobro do hastrmanského pekla.
| Další články autora |
Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 vás může překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?
Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...
Metro D mění Krč. Místo chátrajícího nádraží vznikne stanice nad rybníkem
Osobní vlaky tu stále zastavují, stará nádražní budova už ale dosloužila. V okolí železniční...
Praha má po 70 letech nový hřbitov. Lidem připomíná lodní okénka nebo jaderný reaktor
Kulaté otvory ve vysokých betonových zdech připomínají lodní kajuty, někomu možná i jaderný...
Konec chlouby za miliardy: Zamíří nejdražší lokomotivy Českých drah do šrotu?
Měly představovat vrchol českého železničního strojírenství a stát se moderní oporou dálkové...
Bro, kámo, reálně jakoby. Česko zaplavili brokolíci, poznáte je po vlasech i slovníku
Kudrnatá hříva jako růžička brokolice, prošívaná bunda, tenisky a slovník plný výrazů jako „bro“,...
V Plzeňském kraji klesá počet knihoven, počet čtenářů je druhý nejnižší v ČR
V Plzeňském kraji klesá počet knihoven. Ke konci loňského roku jich bylo v regionu 498, meziročně o...
Vědci: Ječmen si z evoluce odnesl geny od vzdálených prosovitých trav
Mezinárodní tým vědců včetně badatelů z olomouckého pracoviště Ústavu experimentální botaniky...
Slezské divadlo Opava vrací do programu Pucciniho Bohému, uvede ji jen čtyřikrát
Slezské divadlo v Opavě mimořádně zařadí na svůj program operu Bohéma italského skladatele Giacoma...
V Paláci Liebieg v Liberci mají skleněný stromeček z lustru i ladovskou vesničku
Skleněný stromeček ve formě lustru, skleněná vánoční hostina pro obry či ladovská vesnička dočasně...

Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 325
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 552x



















