Nudista na poště

"Tak jsme, vážení, totálně v pytli", podívala se na nás vedoucí pošty Běta a nervózně si látkovým kapesníkem otírala sklíčka brýlí. "K prvnímu červenci naši pobočku zavřou a nás vyrazí rovnou na dlažbu!"

Pokračovala v proslovu a jen stěží se snažila ukočírovat svou, rozrušením třepající se, bradu.

"To je totálně šílené", vzbouřeně reaguje mladý zaměstnanec Jirka a rozhazuje rukama.

"A víte co - šílenost si žádá šílenost, zub za zub, oko za oko", dá ruce vbok a pořádně se rozkročí.

"Co jsi vymyslel?", podívaly jsme se na něho obě překvapeně.

"Když člověka odněkud vyrazí, připadá si jako nahý a pro mě je to výzva, posledního budu odbavovat na přepážce bez oděvu", pokračuje rezolutně v konverzaci.

"Tobě se to řekne, jsi mladý, štramák a k tomu praktikující - no jak se tomu správně řekne - naturista, ale co my dvě, dámy v letech, které musí být v šatech. Kdybychom se totiž odkryly, tak by nás ani z té dlažby neseškrábali", usmála se smutně Běta.

"Hmmm, co se dá dělat, vás asi do striptýzu neukecám", usmál se rezignovaně.

"Tak aspoň budete mojí morální podporou", mrknul na nás šibalsky.

"A kdo si jako první všimne mého odhaleného pohlaví, stane se královnou nebo králem téhle pošty a to prosím napořád, korunku už nemusí nikomu předávat, když království bude v insolvenci", uchechtne se Jirka.

"Ale nikomu ani muk, vše v nejvyšším utajení", mávne ještě na nás a na srozuměnou si obtiskne kulaté razítko na obě, právě z trenýrek vystrčené, zadní půlky, na každou jedno.

--------------------------------------------

Za měsíc nastal onen den D, jenž se vyznačoval extrémním horkem.

Jirka na začátku směny nakráčel na pracoviště vzpřímeně jako král a usadil se s velkou pompou na svém křesílku.

Obě jsme nevěděly, kam s očima, jak jsme se styděly sklopit zrak, abychom náhodou zrakem nezachytily....

Lidé však chodili sem a tam, litovali nás i uzavření pošty, vzpomínali, ovšem nikdo si ani nevšimnul....

Už, už jsme si mysleli, že nikdo neprozře, když takový malý šmudla nahlas povídá své mámě: "Mami, poštovský panácek jel na koníckách nahý?"

"Kde jsi na to přišel, Samíku", odpovídá mu maminka a podepisuje výdej balíčku.

"Uz si vzpomínám, má vrané konicky jako dvě kulicky" a ukazuje směrem k Jirkovi.

"Bravo, Samíku, jsi pašák, odhalil jsi moje císařovy nové šaty!", rozesměje se Jirka a postaví se.

Maminka se pořádně lekne a neví, komu dřív zakrýt oči, jestli sobě nebo bystrému klučíkovi.

Jiří však zůstává klidný, převleče se do pošťácké uniformy a kapourkový, rozlučkový večírek s návštěvníky pošty může v plné parádě začít.

Podávaly se chlebíčky, šampaňské, tancovalo se, hlasitě zpívala nejen písnička: "Jede, jede poštovský panáček".

A malý Samuel se tak navždy stal korunovaným králem naší zaniklé pošty.

--------------------------------------------------------

Tato příhoda se stala již před léty.

Když nyní projdu kolem zničené oprýskané budovy s velkým nápisem "K pronájmu", vzpomenu si na to všechno...

Nejvíc však na odvážného Jirku, který byl pný života a energie. Dej mu pánbůh nebe. Tehdy, hned po uzavření naší pobočky, si konečně vyrazil na dovolenou u moře, odjel se potápět do Egypta a už se bohužel nikdy nevrátil...