Nápadnice až moc nápadná!

Stalo se to již dávno, před dvaceti lety, kdy nám náš jediný potomek mužského rodu oznámil, že má přítelkyni, která se nám přijde v neděli představit.

Zůstali jsme s manželkou paf. Jednak jsme neměli o známosti syna ani tušení a jednak ten nešťastný šibeniční termím jejího příchodu!

Manželka začala lamentovat, jak stihne uklidit, uvařit, nakoupit, vyžehlit....

Já zůstal docela klidný, nedokázal jsem si totiž představit Milánkovo chození s nějakou dívkou. Našemu jedinému dítěti táhlo na tři křížky, byl rozmazlený a k tomu ještě děsný suchar. Dokázal sálodlouze vyprávět nudné romance o své největší zálibě - železniční dopravě. Byl šotouš každým coulem jak vystřižený z vlakové reklamy, vylepené na každém nádražním sloupku.

Den D se přihnal jako splašený kůň. Moje paní Brigita nemohla dospat. Vařila, smažila, pekla, mezitím uklízela, vytírala, luxovala. Moje maličkost se snažila jaksepatří pomáhat, ale byl jsem několikrát poslán do patřičných mezí, že se jen pletu a zavazím.

Zato náš klučík byl zalezlý ve svém pokojíku a něco kutil.  Já osobně se domnívám, že se ulíval, což bylo jeho každodenním zvykem.

Slečna měla přijít přesně v jednu a když bylo čtvrt na dvě a ona nikde, odporoučel jsem se, za velké nevole Brigity, vykouřit si jedno sváteční cigárko před náš klášterecký činžák.

Jak se mi ulevilo, když jsem zabouchnul domovní dveře, nemusím popisovat. Doběhl jsem jako dvacetiletý k popelnicím, které hrdě stály pod laubama a začal marně šmátral v kapse.

"Doparoma - já zapomněl zapalovač!", nahlas jsem vykřikl a celý zčervenal. Nahoru se mi již nechtělo a tak nezbývalo než žadonit u kolemjdoucích.

Děvče s kokrhelem modrých vlasů, s naušnicemi v uších, nose, v obočí, s potetovaným krkem, koženou mini - bundou a punčocháčemi s velikánskými červenými oky jsme chtěl nechat projít, ale když jsem se rozhlédnul a nikde nikdo, opovážil jsem se tuhle podivínku oslovit.

"Jasan, strejdo, nemějte péči, zapalovák mám, ale pozor, nezapalte si omylem svoje lýtka, víte, co se říká o mužích v letech - že se jim zapalují lýtka", a rozchechtala se takovým hlasovým tónem, že jsem se lekl a div neskočil do louže, která se líně mrskala u popelnicových nádob.

"D...dovolte", uraženě jsem přebíral zapalovač.

"Zapalte si cigáro a zapalovač používejte rozumně, už teď jste celej rozohněnej", mrkla na mě a dodala: "Nezůstala vám tam jedna roura pro mě, dostala jsem chuť".

Cigaretku jsem podaroval a když jsem si zapálil, vypadlo to ze mě: "Víte, jsem děsně nervózní", dodal na vysvětlenou, "můj syn nám dnes přivede představit svoji slečnu a já si neumím představit...."

"No tak si představte třeba mě, že jsem ta jeho slečinka", rozchechtala se znovu, až se smíchem začala dusit.

"To nemyslíte vážně, náš Milan a ...", udělalo se mi šoufl.

"Jasně Milánek a Drahuška, jsem Drahomíra, naši tenkrát s radostí nad prvním děckem vybírali jméno až přebrali nejen jméno ale i chlast, no a vidíte, co se pak ze mě vyklubalo? Ale dost řečí, v břichu  cítím hladomor,  jde se na věc", zavěsila se do mě a vší silou táhla mou ubohou osobu do vlastního bytu.

Roztřepanou rukou jsem ani nemohl otevřít vstupní dveře, v nich pak stála Brigita, které se v obličeji vyměnily snad všechny existující barvy na světě.

Situaci zachránil Milan, který započal dost nudné vyprávění o vlacích a Drahomíra to kvitovala neustálým přípitkem nových doušků alkoholu, který si sama, z láhve stojící na jídelním stole, bez okolků dolévala.

Ve večerních hodinách horkého letního dne jsme zavírali okno, aby nebyl slyšet hlučný smích Drahuše, kterou jsme všichni tři podnapilou vyváděli za jejího hlasitého halekání ven z příbytku.

Manželka celou noc probrečela, já vykouřil několik cigaret a tajně se také posilnil několika panáčky alkoholového moku.

Na druhé straně náš syn Milan po odprovození své bláznivé přítelkyně zalezl bez řečí do svého pokojíku, něco kutil a vůbec mu nedocházelo, že se jedná především o jeho budoucnost.

Tihle dva milenci měli společnou snad jenom tu železnici - koleje. Drahomíra totiž cestovala vlakem na koncertní šňůry, kde zpívala. Po půl roce byl asi proto jejich traťové lásky konec.

Manželce se výrazně ulevilo, mně nikoliv.  Musím přiznat, že jsem se na návštěvy Drahomíry těšil. Tolik legrace a smíchu jsme do té doby ještě nezažil!

---------------------------------------------------------------------

Čas pádil mílovými kroky dál.

Milan se nakonec oženil s jednou průvodčí, mají spolu dva krásné kluky, třetího vyženil, bydlí s rodinou na druhém konci republiky.

Manželka Brigita před třemi roky odešla navždy do nebe.

Moje cukrovka, mrcha,  mě před rokem doslova a dopísmene srazila na kolena a vzala si mou levou nohu od nešťastného kolene směrem dolů. Pobývám proto nyní v domě s pečovatelkou službou.

Na letošního Silvestra náš sociální pracovník připravil pro starouškovské osazenstvo překvapení v podobě jedné rockové kapely, která jezdí bez apanáže po domovech staroušků čekajících na posledním možném peróně na konec svého pozemského bytí.

Posadili mě  s mým invalidním vozíčkem do přední řady, abych prý lépe viděl i slyšel.

K mikrofonu se přihnalo ženské tornádo, které se zčistajasna zarazilo a zvolalo: "Táto, to snad není možný. Přátelé, tenhle prima chlapák, je vlastně můj druhý táta, největší drahoušek pod sluncem", přilítla a vrazila mi pusu přímo na překvapené rty.

Podal jsem jí roztřepanou ruku. Stiskla jí a pošeptala: "Až budete cítit, že se vám zapaluje lýtko,víte, kde mě najdete!"

Přikývnul jsem, i když doopravdy nevím, kde bych měl tuhle poblázněnou dračici vlastně hledat....