Kráska a Otesánek

Krásná Linda se toužila stát herečkou. Přizpůsobila tomu celý svůj mladičký život. Účinkovala v amatérském divadle, vedla dramatický kroužek pro děti, angažovala se na sociálních sítích, nechyběla na žádné významné akci.

Důsledně se připravovala na talentovky, zaplatila si ze svých brigád velmi drahý přípravný kurz.

Výsledek? Nula, nula - nic,nic. Poprvé, podruhé, potřetí...

Situace byla stále zoufalá.

A jelikož byla Linda absolventkou dopravní průmyslovky, nastoupila po prvním neúspěšném přijímačkovém extempore k drahám jako průvodčí. Práce jí však nebavila. Lichotky přítomných mužských pasažérů jí otravovaly, závistivé a kyselé pohledy cestujících ženského pohlaví jí naopak vyčerpávaly.

Toužila se, z toho snu, který právě žila, jednoho rána probudit.

Jenže procitnutí nepřicházelo a Linda se propadala do depresivní jámy stále níž a níž.

Přestala hrát amatérské divadlo, vést dětský dramatický kroužek, již tolik nepřispívala na své profily. Nakonec neměla se vlastně s čím chlubit, vlastní život měla stejně nudný jako špinavé záchodové okénko na WC v motoráku, ve kterém se odehrával její pracovní život.

Jednoho sychravého dne Linda dospěla k rozhodnutí, že již nenechá deprese vítězit. Rozhodla se definitivně ukončit své trápení.

Počkala na konec směny, vystoupila z motoráku, rozeběhla se a skočila pod právě projíždějící rychlík...

---------------------------------------------------------

"Do prdele, do prdele, už jsem zase v hajzlu", řve rozzuřený Teofil a jeho mohutné, těžkou váhou převislé, břicho se rozhoupe ze strany na stranu jako nekoordinovaná flákota syrového masa.

Teofil naštvaně odstrčí zapatlanou klávesnici a spadlou břišní hroudu oběma rukama nadzvihne a položí na klín, těžký bachor však znovu spadne mezi nohy, které se jako dvě rozhádané tetky znovu rozkročí.

Zuřivý Teofil si nervózně utře zpocené čelo a pravou rukou chmátne vedle počítačové myši. Velikánská kupa obalů od snězených pokrmů, přečtené noviny, otevřené knihy, prázdné plastové láhve, se nebezpečně nakloní.

"Potřebuji se napít, jinak zase prohraji, potřebuji se soustředit, jsem tak blízko stému levelu", hořekuje a jeho masitá dlaň poslepu sahá po jakémkoliv nápoji.

Nakonec je úspěšný, nahmatá rozpitou plechovku coly, žížnivě nasaje a ovalný obal vyhodí. Ten letí  vzduchem jako basketbalový míč.

Stošedesátikilový Teofil dostal totiž takový drajv, že si v zápalu hry popletl směr a hozená láhev místo do přeplněného odpadkového koše v rohu místnosti vyletí jako bumerang z otevřeného přízemního okna ven.

--------------------------------------------------------------------------

Je krásný letní den. Linda jede navštívit smrtelně nemocnou stařenku Málkovou, práce dobrovolnice jí naplňuje.

Náhle se z kmene stromu přiřítí zrzavá veverka. Zvědavě si Lindu prohlíží.

"Co koukáš, veveřice, nevidělas nikdy slečnu bez dolních končetin, nechala jsem je na trati při jednom šíleném skoku", šeptá Linda a jemně se usměje.

Zabrzdí svůj invalidní vozík a užívá si  pohled na skotačící gymnastku.

Tenhle vzácný dar - zastavit se a vychutnat si sílu okamžiku, se naučila v psychiatrické léčebně, kde strávila dva roky po prožité tragédii. Naučila se mít ráda sebe sama a to se stalo její největší životní výhrou.

Před její vozík zčistajasna dopadne plechovka, veverka se poleká a zmizí.

"Vylez ven, ty odpadový odpadlíku, zadku líná, nenaučili tě slušnému chování", zakřičí z plna hrdla Linda směrem k otevřenému oknu.

"Co je?", lekne se Teofil, ruka mu sjede po černé plastové myši a jeho počítačový hrdina umírá v plamenech. Teofila se pokouší sklátit infarkt, byl tak blízko vytouženému levelu.

Dává své mohutné tělisko do nuceného pohybu, je to fuška, takhle se rychle dostat k oknu. Celý měsíc nevylezl ze svého bytu, kde se mu věrným společníkem i pracovním nástrojem stal počítač.

Udýchaný Teofil se opře o parapet a zírá ven.

Ve slunečním svitu uvidí krásnou dívku na vozíku, která září jako princezna. Teofilovi se zastavilo srdce. Hezčí děvče nikdy neviděl.

"Pojď ven, plechovko!", volá na něho Linda a vzápětí dodává: "Dnes je tak krásně".

Teofil krásce zamává a snaží se co nerychleji opustit přízemní byt, ve kterém nechává napospas osudu žárlivě blikajícího počítačového partnera...