Kodokuši a jiní neviditelní

Bagry se nemilosrdně zakousávají do pozadí i popředí stěn cihlových domů, jenž se bez jakéhokoliv odporu vzdávají obludné přesile. Nemají totiž žádnou šanci. Cožpak mohou bezbranní mravenci bojovat s obrovským mravenečníkem?

Bohdanka sedí ve skromné kuchyni u starého kredence a pomalými doušky popíjí tureckou kávu. Vedle na popelníku pomalu dohasíná zbytek doutnající cigarety.

Dnes jí ani káva ani kouření netěší. Fascinovaně sleduje hororové divadlo, které se odehrává přímo za jejími okny.

Ještě v létě tu na rozbagrované zahradě protějšího, právě bouraného domku, grilovali sousedé, dobrosrdečná to velkopočetná romská rodina - bujará, veselá a hlavně živá komunita lidiček. Nikdy nezapomněli pozvat i Bohdanku. Byla totiž odpradávna „jejich súsedka“ – jak v dobrém tak i ve zlém.

Ano – mnohdy byli příliš hluční a vzhledem k jejich hudbě a smíchu se nedalo kolikrát v noci spát, což jim také Bohdanka několikrát slovně chrstla do tváře. Ovšem ani ona ani oni se na sebe nedokázali zlobit napořád.

Před měsícem se museli odstěhovat, sami nevěděli, kam půjdou. Zmizeli jako pára nad vodou. Stali se neviditelnými.

Bohdanku na rozloučenou každý z nich políbil na čelo a dal nějakou věc na památku. Tentokrát a naposledy bylo nejvíc tekutin slzavých....

Bohdanka zůstala v kolonii i na tom širém světě sama.

Její dům přijde na likvidační řadu za čtrnáct dní. Za dva týdny bude po všem, co tu ona za těch padesát let vybudovala a zanechala.

Znovu se napije z hrníčku, jazykem proválí hořkou kávu po celé ústní dutině a opatrně doušek spolkne. Levou rukou uchopí malou krabičku, jenž leží ledabyle na stole.

Není to však krabička od cigaret.

Třesoucími prsty vysune obsah krabičky ven a zkontroluje počet bílých oválků. Pak zase rychle zasune.

Kouká opět ven z okna. Příšerně řvoucí stroje se tam krvelačně zakousávají do dalších nuzných domků. Vnitřnosti těchto příbytků odpadávají do všech světových stran.

Bohdanka se opět přinutí podívat na krabičku. Má pocit, že černá lebka se zkříženými hnáty, na ní vyobrazena, se dala do pohybu.

Jakoby se stále více přibližovala a chtěla jí těmi hnáty uškrtit.

Bohdanka se lekne, na nic nečeká, hbitými prsty vycvaká tobolky z plata, dá na svou dlaň a ...

***

„Zkontrolujte vnitřek baráku a jdeme na to“, řve hlavní náčelník demolice.

„Šéfe, nikde nikdo, jen v tom posledním baráku je ženská, pije kávu a nehýbe se, běžte se podívat, možná je mrtvá“, odpovídá vystrašený dělník.

„Zase komplikace“, zvedne oči v sloup šerif, típne cigaretu a neochotně kráčí do posledního, ještě stojícího, finského domečku...