Irvinovy spoďáry

Láska je mocná čarodějka a tak není divu, že Alici odvelela do daleké Austrálie. Uklízecí firma tak musela najít Matyášovi jinou, náhradní, alternativu, což bylo opravdu zapeklitým oříškem.

Matyáš byl donedávna krásný a zdravý chlap, plný života. Se svoji přítelkyni plánoval rodinu a potomstvo. Jednoho zimního dne po náročném lyžování ho začaly bolet a brnět prsty na nohou....

Když se za pár měsíců dozvěděl diagnózu – svalová dystrofie (ALS), zhoutil se mu nejdříve vztah, poté se psychicky složil sám.

Na invalidní vozík si musel zvyknout a nejen na ten – přestěhování do bezbariérového bytu, osobní asistenty a také uklízecí službu.

„Omlouváme se, ale jinou možnost nemáme, uvidíte, zvyknete si a nakonec budete spokojen“, drmolí do telefonu šéf úklidové firmy „Uklízíme s úsměvem“ a překotně ukončuje hovor.

V domluveném čase drnčí domovní zvonek o sto šest. Matyáš otevírá dveře. Za nimi postavička, stejně vysoká jako on – sedicí na invalidním vozíku. „Jmenuji se Sekaná a jsem tady skrze úklidu“, usměje se maličká dáma a hrne se dovnitř bytu.

Matyáš chce zavřít dveře, když se do bytu ještě vecpe ušatý kluk: „Pomáhám bábrlince, Irvin jméno mé, hned se do toho pustíme, jen něco na zub a jeho svlažení by nebylo?“, mluví dosti nahlas pihatý výrostek a u toho se šklebí.

„Promiňte, Irvin je můj vnuk, mám ho v péči, pomáhá mi, nemohu ho samotného nechat doma“.

„Co to vykládáš, babčo, klidně mě můžeš nechat samotného doma, zapomněla jsi říct, že takovou uklízecí mašinu jako já bys široko daleko nenašla“, rozmluví se Irvin a mluví a mluví. Mrská jedno slovo za druhým, až Matyáše rozbolí hlava.

„Promiňte, paní Sekaná, ale já na takový randál nejsem uzpůsoben, budu muset poprosit o výměnu s někým jiným“, vysvětluje Matyáš.

Do řeči mu však skočí Irvin: „Ve vaší koupelně je celkem 451 kachliček, vše vypucuji tak, že se v každé uvidíte a slibuji, že při tom si zalepím hubu izolepou“, což také následně udělal.

Matyáš tedy nechal tuto netradiční dvojku pracovat a popojel s vozíkem k velkému francouzskému oknu, jež směřovalo na náměstí. Tam sledoval den co den impozantní dívku s dlouhými vlasy, jak přijíždí na kole do cukrárny, obsluhuje hosty na venkovní zahrádce, sklízí stoly a židličky po ukončení prodejní doby....

„Jsme hotovi“, pošeptá mu do ucha Irvin po ukončení úklidu a Matyáš se lekne. „Pěkná kost, nedivím se, že jste se zabouchnul“.

„Tak dost, kluku nevychovaná“, rozčílí se Matyáš.

„Irvin za to nemůže, nemá mozek stejný jako ostatní v jeho věku“, přibíhá paní Sekaná a hrozí prstem Irvinovi.

„Babi, nevykládej všem, že jsem blbej“, okřikne ji Irvin.

„Nakonec já taky nejsem jako ostatní zdraví chlapi“, usměje se smutně Matyáš a rozloučí se s oběma.

Po jejich odchodu musí konstatovat, že úklid je opravdu dokonalý.

„Na něco jsem přišel“, šeptá Matyášovi při příští směně do ucha Irvin. „Bábrlince došly mycí prostředky, přijde za půl hodiny a já bych udělal takový malý pokus“.

„Jaký pokus?“, zhrozí se Matyáš.

„No šel bych pucovat francouzské okno, stál bych otočený k vám a protože je šílené vedro, měl bych na sobě pouze trencle“, uchechtává se Irvin.

„Nechápu?“, odpovídá Matyáš.

„No a při tom sehnutém pohybu by čirou náhodou praskla guma na spoďárech a ty by volně padaly dolů na projíždějící slečnu na kole“, rozchechtá se Irvin.

„Nic takového nepodnikej, to je pěkně blbý nápad“, zvýší hlas Matyáš.

„Já jsem blbý, tak proč bych nemohl mít blbý nápad“, pokrčí rameny Irvin a začne vykonávat to, co si usmyslel.

Za chvíli stojí nahý otočený k Matyášovi a na celou ulici řve: „Slečno, pomóc, praskla mi guma na spoďárech, okno mi před nosem zabouchnul vítr, stojím tu nahý, prosím, zazvoňte na levé dveře ve druhém patře a řekněte to strýčkovi, prosím, zachraňte mne“.

Právě projíždějící slečna na kole se smiluje, sestoupí z kola a pruhované trenýrky vynese do druhéhé patra.

Otevírá ji Matyáš....

Od té doby už není Andrea jen slečna za oknem, když má chvíli času, staví se za Matyášem a povídají si o všem možném.

Kolikrát už Matyáš zalitoval, že mu každým dnem ubývá sil...

***

Rok uběhnul jako voda. Sluníčko opět pálí všechny do tváří.

Bílá rakev se pomalu spouští do hluboké jámy. Paní Sekaná je od prvního už definitivně v důchodu, úklid jí dosti fyzicky zmáhal. Stojí vedle vnuka Irvina, který je nyní bez práce a dosti se nudí. Oči si oba utírájí látkovým kapesníkem.

Irvin se lehce dotkne hřbetu ruky slečny, která stojí po jeho levici. Ta se na něho podívá uslzenýma oči: „Mám pro tebe, Irvine, nabídku, mohl bys pracovat v mé cukrárně“, usměje se na něho a jedna její slza pokropí Irvinovu ruku.

„Nedělejte to, slečno, Irvin je schopný všeho, musela byste na něho permanentně dohlížet“, chopí se slova paní Sekaná.

„Vaši nabídku přijímám pod jednou podmínkou“, napřímí se důležitě Irvin.

„Poslouchám“, špitne Andrea a lopatkou hodí trochu hlínu do otevřeného hrobu.

„Přejmenujte cukrárnu. Nové jméno bude znít Cukrárna u Matyáše“, odpoví Irvin a nabere na podanou lopatku kyprou hlínu.

„Souhlasím“, stiskne Irvinovi ruku Andrea.

Irvin se hrdě podívá na babičku: „Vidíš, nejsem blbý, Matyáš by měl ze mě radost“, usměje se a na mluvících rtech se mu zaleskne slzavá kapička.