Fake

"Viděli jste toho starouše v metru, jak se mu třepetaly hnáty", řehtal se na plné pecky Hugo a přítomným kamarádům ukazoval video natočené na svůj mobil. "V klídku jsem seděl, nožka přes nožku a pozoroval ten stojící sulc".

"Dobře mu tak, třasoprdkovi, však znáte přísloví Standy Pekárka", připojí se Erik.

"Koho?", vykřikne najednou celá parta.

"Takový mimoň ze seriálu Volha, dávali to v bedně, vám to asi, volové, říká prd, ale to přísloví není zas tak trubkoidní: Kdo pozdě chodí, hovnami se brodí", uchechtává se Erik a zapaluje si důležitě cigaretu.

"Od kdy ty čumíš na bednu, jsi snad nějaký starý plesnivec?", podiví se Hugo.

"Neser....", pohrozí Erik.

"Pánové, jsem už dost vyřechtaný i nasraný, jdu se vychcat", pokračuje Hugo a mizí v nedalekém houští.

Rozkročí se a přímo před sebou uvidí malou skleněnou láhev od kofoly, která způsobně stojí na betonovém patníku.

"Zkusím se do ní trefit, ještě pořád mám silný proud", pomyslí si Hugo a zamíří svůj orgán přímo na flašku. Náhle si všimne, že uvnitř nádoby je srolované psaníčko. Raději se tedy vymočí vedle.

Poté si zapne poklopec a vší silou skleněnou nádobu rozbije o patník. Vytáhne psaníčko a čte text: "Zdravím Tě, neznámá bytosti a moc prosím, zda bys nenavštívil jednoho nešťastného lidského tvora v Domově beznaděje". Dál už  napsaná adresa + tužkou nakreslený portrét starého neznámého muže.

"Koukejte, volové, co jsem našel", křičí na plné pecky Hugo a v ruce drží zažloutlý dopis.

"Rovnou to spláchni do hajzlu, je to fake", smějí se kámoši a dál se věnují kolované krabici levného vína.

"Jasně, fake", pokyvuje hlavou Hugo zmuchlá papír a vyhazuje ho na trávník..................

------------------------------------------------------

"Ano, máme tu takového klienta, ten portrét je celý pan Hugo Müller", usmívá se starší paní na vrátnici. "Přejete si pana Huga navštívit?", vyptává se dál

"On existuje a jmenuje se jako já", odpovídá překvapený Hugo.

"Tak jdete dál nebo ne, nezdržujte, za vámi  jsou další návštěvy", pokračuje vrátná.

"Prosím, paní, je ten dědek starý?",  vzpomene si Hugo na to, jak si s kámošema dělájí ze starých spoluobčanů legraci.

"Tak tahle otázka je hodně nepatřičná!", zamračí se paní z vrátnice.

"Promiňte", sklopí oči Hugo.

"Když už jsem tady, navštívím svého jmenovce", dodává na závěr odhodlaně.

----------------------------------------------------------

"Hele, volové, to se nám snad zdá, náš Hugo s dědulou na vozíku, hezký zamilovaný páreček, já se picnu", volá přes celý vagon Igor a dává znamení, aby pubertální stádo šlo za ním.

"Co to vezeš na trakači", řvou jeden přes druhého na celé metro.

"Neviděli jste, volové, dinosaura na vozíku a nenaklánějte se tak blízko nade mnou, stříká z vás maz z ucpaných pórů, nerad bych dostal ve svém věku akné", odpovídá klidně Hugo senior.

"Teda dědo, dost dobrý, fakt že jo a my mysleli, že jste fake", zvážní nejvyšší hoch z party jménem  Erik.

"Cože Švejk? To jsem tak trochu také, pánové. Ale konec tlachání, nejsme staré babky, my Hugové jedeme na jedno, přidáte se?", vyzývá celou partu Hugo starší.

"A máte cigarety?", zvědavě koulí oči Igor.

"Mám a znáte to přísloví, cíga - starou stodolou darované - mají nejlepší tah", dodává Hugo senior.

"To známe, to je starý, to už řekl nějakej Standa Pekárek, že.....", bere si slovo mladý Hugo.

"Jo, jo, párek si k tomu pivu i cigáru dám rád", pokyvuje hlavou pan Hugo.

"Teda, volové, ten starouš je ochrnutej, hluchej, snad není i slepej?"

"Nejsem slepej ale sjetej", rozesměje se dědeček na invalidním vozíčku.

"A co to šňupete, dědulíne?", zeptá se dlouhý Igor.

"Mojí drogou je samotný život, kterého se držím jako klíště, jinak bych  už tady na světě přece nebyl, gentlemani" rozesměje se Hugo starší  a v srdci ho hřeje pocit, že ho někdo po dlouhé době vzal na vycházku, že se po dlouhé době dostal z domova důchodců ven mezi lidi, byť jsou jeho společníci takoví mladí "volové".