Detektor na zlatokopky

Zlaté ručičky nadělila Milanovi snad přímo sudička z údernické země superpracantů. Se vším si věděl rady - postavil barák, vedl hospodářství, opravoval auta a k tomu všemu byl nejlepším pracovníkem nedalekých železáren.

Milan byl prostě stoprocentní robomužík, skvělý superchlop.

Brzy se oženil, měl dvě děti a jeho život byl tak nějak krásně sluníčkový. On totiž tou svou golemskou silou byl schopen rozdrtit všechny možné mraky i mráčky na blankytně modrém životním nebi.

Jenže bouřka stejně na každého číhá, nikdo se jí nevyhne...

Milan spadnul ze střechy a ošklivě si zlomil obě nohy a rozdrtil paty.

Dostal se z toho, ovšem musel počítat s celoživotními společnicemi, vyhublými slečinkami z Francie – takzvanými francouzskými holemi.

Polojasno, déšť a bouřky nerozdýchala jeho sluníčková žena. Odešla i s dětmi.

Milanův dům chátral, nebyl již v obci nejvytuněnější. Také hospodářství musel rozpustit.

Propadal samotě, opuštěností i depresi. Najednou byl tak ukrutně sám.

Sousedé nad ním ohrnovali nos.

Nejvíce sousedka Hanule, nejbližší kamarádka jeho bývalé ženy, jež se mu veřejně posmívala a protože se honosila titulem „Největší drbna vesnice“, nenechala na něho niť suchou. Dennodenně ho pomlouvala a když už nevěděla kudy kam, prostě si o něm nějakou nechutnou pomluvu vymyslela.

Jednou uviděl Milan v televizi pořad o hledačích pokladů. Do jeho rezignovaných žil se v ten moment navalila žhavá energická krev. Koupil si detektor kovu a pustil se do hledání.

První léta byl neúspěšný.

Už, už se zdálo, že ho štěstěna opustila, když Milan v jednom ztrouchnivělém pařezu nalezl hrnec plný starých mincí.

Nález poctivě odevzdal v místním muzeu a kraj mu za to předal šek s částkou sto tisíc korun.

O Milanovém počinu byla natočena reportáž v televizi.

Ihned po odvysílání krátkého televizního šotu, zvoní na Milana Hanule. Nese mu čerstvě upečenou bábovku. Je celá vymóděná, krásně voní.

A mluví a mluví, o tom jak Milana tajně milovala, jak by mu ráda pomáhala, pečovala o něho, kdyby laskavě dovolil.

Nakonec navrhla společnou dovolenou v Egyptě, ve špičkovém resortu, se stravou all inclusive.

Milan nikdy na takové dovolené nebyl a po několikátém přesvědčování, předvádění se, natřásání a kokodákání, podlehl a za oba zaplatil.

Ovšem už na letišti litoval. Hanule stále švitořila, šveholila.....

Milana začala bolet hlava a bolela čím dál více.

Cestu letadlem přetrpěl, vedro také, před první předpokládanou milostnou nocí se vymluvil na bolest nohou a nefunkčnost nohy třetí.

Ještě že se na scéně objevil jeho zachránce – egyptský nosič kufrů, Hanule se zakoukala o dost mladšího snědého chlapíka a Milan jí přestal zajímat.

Zbavil se jí tak do konce pobytu.

V daleké cizině pochopil, že tudy cesta nevede, že žádná zlatokopka ho stejně k vykopání zlatých mincí nikdy nepřivede, ba naopak – o zlaté dukáty ho připraví.

Po příjezdu si za zbylé peníze koupil novější a pokrokovější detektor kovu a vydal se znovu na lov.

A Hanule?

Té se bohužel její egyptský lov nezdařil úplně. Jen tak tak zachránila před exekutory svůj zadlužený dům. Chtěla totiž se svým exotickým miláčkem vést zlatý život.

Milan Hanuly nelituje. Ovšem – co je pro něho nejhorší, když se přiblíží svým nejmodernějším detektorem k jejímu plotu, neví proč, ale ten jeho drahý přístroj přestává fungovat, tak nějak divně vrčí, chrčí, třepe se....