Cingrlátko a Big Ban

„Casanova bydlí nahoře!“, prudce třískne dveřmi paní Krupičková a se svou věrnou společnicí, zděděným chodítkem po nedávno zesnulé sousedce, se pomalými krůčky šourá do kuchyně.

Znovu zvonek.

„Ten chlípník z druhého patra to s těma ženskýma přehání, ale já mu ukážu, co je to slušnost, hanebník jeden, zvát si šlapandy do bytu“, rozčiluje se stará paní a chodítkem hlučně tluče do podlahy.

„Pro pana krále, mámo, to je domácí péče, čekáme na ni jako na smilování“, otevřou se dveře z dětského pokojíku a mohutný synátor se dere k dveřím.

„Tak je to byt Krupičkové nebo není? Ovšem pokud tady nejsem vhod, stačí říci, mám práce hafl“, vybafne výzarně nalíčená ženština v mini sukni, tygrovaném tričku s velikánským výstřihem, zelenými vlasy a rudými kruhovými náušnicemi.

„Promiňte, nezlobte se..“, snaží se uhladit nemilé přivítání cvalík.

„No, jste dost vyzývavá, měli by vás trochu poučit, jak se oblékat, to za našich časů by bylo naprosté faux pas“, bere si znovu slovo paní Krupičková.

„Vaše časy jsou, bohužel, v trapu, milá dámo. Pokud ovšem nejste spokojená, mizím. Počítejte však, že čekací doba je více než 3 měsíce. V současné době jsme totiž všichni pracovníci plně obsazeni“, přísně se zazubí příchozí výstřední dáma a z pusy jí vyleze veliká růžová bublina.

„Dobrá, budu vám říkat Cingrlátko, když jste se dobrovolně nechala obrůst barevnými serepetičkami“, prohodí paní Krupičková.

„Jsem s tím v pohodě, říkejte mně, jak chcete“, zamračí se Cingrlátko.

„Mně zase dala máma přezdívku Big Ban“, podává jí ruku asi padesátiletý tlouštík.

Cingrlátko si ho očima projede od paty až k hlavě: „Chápu, měl byste ubrat“, mustruje přísně XXXL chlapíka.

„Třeba bychom v něčem mohli ubrat oba“, pokračuje Big Ban.

„Podívejte se, milý plnoštíhlý mladíku, já jsem žena za zenitem, proto si dopřávám jediný luxus, přikrášluji se nejrůznějšíma barvama. Co je na tom špatného, chtít, aby si mne někdo všimnul, nejsem neviditelná, nýbrž pestrobarevná“, odpoví Cingrlátko a z její pusy se valí další růžová bublina.

„Přestaňte se vybavovat, čas běží, práce nepočká“, hřmotně bouchne chodítkem do podlahy paní Krupičková.

„Jasně – jdeme na věc, etická dámo“, chopí se svých povinností Cingrlátko a její rýha na čele se ještě více zvýrazní.

A tak začne Cingrlátko pravidelně docházet k paní Krupičkové.

Stala se součástí nízkopočetné rodiny, stávající z paní Krupičkové a svobodného syna pracujícího z domova. Dokonce i lamač ženských srdcí z druhého patra si všimnul velmi výrazné a nepřehlédnutelné ženy pravidelně se objevující v přízemí.

Jednoho dne však Cingrlátko přišla marně, paní Krupičková byla odvezena do nemocnice, z níž se již nevrátila.

***

„Už toho mám po krk, asi se na tu domácí péči vyprdnu, jsem totálně kantáre“, chvátá Cingrlátko domů a po cestě, přímo na mostě, přehrabuje obsah kabelky.

Nemůže najít cigarety ani zapalovač, potřebuje si nutně zakouřit.

Najednou do ní vrazí běžec. Kabelka se vysype na chodník.

„Nemůžeš dávat pozor, nemohlo, běhej si v parku, tady je chodník“, zařve Cingrlátko a snaží se posbírat nejrůznější serepetičky vypadlé z kabelky.

„Promiňte - ale my se přece známe“, usmívá se na ni sympatický chlapík.

„Ouha – Big Ban. A kde jste nechal kila?“, koulí na něho oči překvapené Cingrlátko.

„Slíbil jsem jedné dámě, že shodím váhu a tajně doufám, že ta dáma zase zlikviduje ze svého obličeje mrzutého mračouna, který se ji tam usídlil. Já svůj slib splnil“, usmívá se dál.

„Pravděpodobně je řada na mně, jenže já se jaksi smát zapomněla“.

„Tak dovolte, abych vám to připomněl“, a Big Ban vytáhl ze své ledvinky vlas.

„Představte si, že jedna vodní žíňka, bydlící v téhle řece, tekoucí pod námi, mi tohle zanechala v bytě a já ji od té doby marně hledám“.

„Fuj, takový brčál, jak tohle může někdo nosit na hlavě? A jak může rozumný a urostlý muž po takové brčálnici pátrat?“, rozchechtá se Cingrlátko a provokativně si hrábne do svých blond vlasů.

„Zvu vás tam na ta šlapadla. Svezeme se po řece. Váhu máme oba přiměřenou, vodnice nás snad pod vodu nestáhnou“.

„Se šlapadly souhlasím, nakonec proč ne, však si mne vaše maminka tak trochu s nimi spletla“, usmívá se Cingrlátko a hrdě se zavěsí do Big Bana.