Jak řešit pracovní právo u zahraničních přeprav

V posledních letech se hodně diskutuje (a pokutuje) kolem pracovního práva pro řidiče kamiónů jezdících v západní Evropě. V každém článku se píše sice o "A", ale už v málokterém o "B".

ČESMAD a další dopravci nepřímo mluví o buzeraci a o nereálných požadavcích zejména francouzských úřadů. Mluví o omezování trhu uvnitř EU, evropská komise se k problému staví vlažně. Čtenář si snadno udělá mylný, idealistický obrázek o tom, jak české firmě, která veze ze Španělska do Čech rajčata házejí Francouzi klacky pod nohy. Západní země zahraničním dopravcům začaly situaci komplikovat především z jiného důvodu - taková česká nebo rumunská firma totiž nejezdí jen mezi "mateřskou" a jinou zemí, jak by si čtenář mohl myslet, ale často převáží zboží i jen uvnitř některého cizího státu (tzv. kabotáž) a doprava do "mateřské" země je pro ní jen okrajová záležitost. Tamní firmy byť na místním trhu jim tak nemohou konkurovat - náklady na zaměstnance např. ve Francii se nedá srovnávat s náklady na zaměstnance třeba v Rumunsku, byť je tento zaměstnanec "dlouhodobě" na pracovní cestě v zahraničí.

Dle mého názoru by stačilo jediné - v rámci EU stanovit, že se na firmu a řidiče po celou cestu vztahuje pracovní právo země, ve které se zboží nakládá nebo vykládá (výběr by mohl být i na samotném dopravci). Tím by se odfiltrovaly případy nekalé konkurence v západních zemích, kdy např. zmiňovaná rumunská firma se sídlem v Rumunsku a s rumunskými zaměstnanci "hobluje" silnice jen v Německu, ale za rumunské peníze. Jelikož by nakládka i vykládka byla v rámci Německa, vztahovalo by se na takovou přepravu německé pracovní právo se vším všudy.