Blackou ukázal co zlepšit

Týden po prvním blackoutu stále běží diskuze po příčinách. Myslím, že důležitější by byla diskuze jak předcházet následkům - blackout v budoucnu totiž může mít příčinu nejen technickou, ale i geopolitickou.

Protože rozsáhlému výpadku elektřiny z technických příčin v naší rozvodné síti 100% zabránit nelze a i kdyby ano, stále tu je možnost sabotáže – pravděpodobnost takové příčiny je sice zatím minimální, ale s vývojem geopolitické situace bohužel roste. Proto zmírnění následků blackoutu (slengově nazývaný „rozpad sítě“) by se dle mého názoru mělo začít řešit veřejně – jedná se v podstatě o bezpečnost státu. Co jsem z toho pátečního výpadku vypozoroval, nejvíce nás tlačí bota na následujících místech:

1. Výtahy

Díky „harmonizacím“ a dalším nařízením už nejsou výtahy jen hromada relátek a stykačů, ale takové malé výpočetní středisko a atomový kryt zároveň. Sděluje Vám, že se dveře zavírají a otevírají, ale při výpadku proudu oproti těm starým nikdo nepřijde s klikou a neposune kabinu do nejbližšího patra. Přitom si umím představit, že minimálně ve veřejných budovách by mělo být stavebními předpisy vyžadováno, aby výtah při výpadku proudu sám sjel alespoň do nejbližšího patra, kde by se pak dveře daly otevřít ručně. Takové výtahy existují, nechápu, proč to legislativa nenařizuje - hasičům by určitě spadnul kámen ze srdce...

2. Benzínové pumpy

Zde platíme daň za příliš spolehlivou elektrickou síť. Kdo někdy třeba v rámci dovolené cestoval přes Balkán na východ a odpočíval na některé z tamních pump si mohl všimnout boudiček s žaluziemi a výfukem - na tamních dálnicích je to standart, u nás ale při výpadku proudu prakticky nenatankujete. Opět bych si dokázal představit, že minimálně ty pumpy, které mají smluvní vztah s ŘSD (ostatně když se v rámci výběru provozovatelů na na nově stavěných dálnicích mohly požadovat úplatky, mohl by být požadavek nezávislého zdroje napájení). Sice se ta investice nezaplatí, ale v rámci bezpečnosti státu to považuji za důležité.

3. Semafory

Na některých velkých a důležitých křižovatkách by měly být zálohované. Jejich odběr není velký a když jsou baterie na minimálně 3 hodiny na každém železničním přejezdu (reálně vydrží i 12h), semafory na velkých křižovatkách by je mohly následovat. Někde by se výdrž baterií mohla podpořit i solárním panelem. Může nastat blackout z jiných vnějších příčin, kdy bude pro policisty řízení křižovatek ta poslední priorita…

4. Mobilní operátoři

Telefonování během pátečního blackoutu bylo velmi komplikované a proměnlivé. Jako servisní technik zařízení pro dopravní infrastrukturu musím říct, že udílet rady, pokyny a informace bylo obzvlášť složité. U O₂ buď ke spojení vůbec nedošlo, když došlo, obvykle do 20 vteřin „zvadlo“, srozumitelnost velmi špatná. Někteří kolegové na tom byli lépe, ti co volali „z“ nebo „na“ Vodafone hůře. V telekomunikacích by se pro tyto případy mělo hodně rychle zainvestovat a situaci vylepšit, v případě napadení státu je to pro obyvatelstvo jeden z klíčových prvků.

5. Obchody a supermarkety

V případě španělského balckoutu jsem viděl reportáž o tom, jak Španělé skupují baterky, jídlo a další zboží. Je mi jasné, že žijeme v době, kdy novinář o události neinformuje, ale událost často „vytváří“, ale to nic nemění na tom, že v Čechách se nic takového nedělo. Ani nemohlo. Až na nějaké vyjímky byly velké řetězce zavřené a tak vietnamské večerky, které jsou již několik let spásou českého venkova, byli i spásou v době blackoutu. Čestnou vyjímkou byl Lidl v Horních Počernicích, kde nakupovala má kolegyně, která když se u pokladny zeptala jestli fungují karty, tak se na ní pokladní divně podívala s tím, že je za kasou od rána a o ničem neví. Zásobování obyvatel je základním pilířem v jakékoliv mimořádné situaci, takže i zde by se mělo zapracovat.

Co naopak fungovalo zcela bezchybně, byl Český rozhlas. Ten bylo možné v autě naladit po celou dobu, nemocnic se blackout také výrazně nedotknul. S tramvajema, metrem a elektrifikovanou železnicí to moc dělat nejde, u té poslední jmenované snad alespoň lépe zálohovat staniční rozhlas, aby nemuseli ti zaměstnanci, kteří ještě v některých stanicích zbyli, nemuseli chodit po hale a křičet „Ještě někdo do Kolína?“

Je mi jasné, že v našich krajích je blackout naštěstí tak vzácný, že veškeré přípravy na něj nejsou ekonomicky návratné. Bylo by ale dobré, aby sie i těmito sekundárními aspekty blackoutu někdo zabýval a zhodnotil, co je potřeba ošetřit legoslativně už jenom z hlediska bezpečnosti státu a rozhodl tak, co se kde může požadovat, a co je vhodné případně i zadotovat - umím si představit, že dotační program „zmírnění následků blackoutu“ by byl smysluplnější než „rozhledny v krajině“ apod.