Romano drom (romská cesta) – úvod

Mám tři romské bratry. Jak je to možné, podivíte se asi při pohledu na moji bílou tvář. Chci se s Vámi o tento příběh podělit.

K založení tohoto blogu mě inspirovaly internetové diskuze s romskou tématikou. Všichni máte pocit, že Romy znáte. Víte jak myslí, kolik mají dětí, kde pracují případně nepracují, jaké pobírají dávky, jak bydlí a jak by se měla vyřešit takzvaná romská otázka. Jen se většina z Vás nikdy nenamáhala k žádnému Romovi osobně přiblížit. Stačí zde napsat, že Eržika okradla paní Novákovou a pak navíc ještě paní Polákovou….říkala to paní Horáková…  a můžou za to VŠICHNI  ROMOVÉ !!!!! včetně kolegy  bloggera Patrika Bangy (my nejsme rasisti, jen máme svoje zkušenosti) a karma strmě stoupá vzhůru.

Pokud si chcete pohovořit o těchto tématech, zklamu Vás. Přepněte na jiný kanál. Nejsem expertka na romskou otázku, osobně nevím nic o dávkách ani o kriminalitě, pouze zprostředkovaně z médií. Nikdy jsem nenavštívila pravé romské ghetto (pokud do nich nepočítáte takzvaný Brněnský Bronx kolem Bratislavské ul.) ani romskou osadu. Chci Vás ale pozvat do světa mých romských bratrů – do světa romských umělců. Do světa o kterém pravděpodobně víte málo, ale možná by se Vám líbil ?  Do světa lidí s velkým srdcem a do světa vášnivé hudby. Chci se s Vámi podělit o krásu i problémy multikulturní komunikace a ukázat Vám jaké to je když se stanete Pheňori (sestřičkou).  A v neposlední řadě se chci zamyslet nad předsudky, se kterými musí moji bratři (a nejen oni) bojovat každý den.