Hodně štěstí

vám přeji ve společném životě, bez ohledu jestli s cikánem nebo s někým jiným. Máte obrovské štěstí, že vám srdíčko našlo štěstí a lásku u člověka civilizovaného. Jsme opravdu někde jinde s naší úrovní života a mnozí z nás, nespokojeni, hledají pravdu v extrémní chudobě. Ale nikdo by v ní nechtěl žít, něco jiného je pozorovat a něco jiného je tak žít. V první řadě při setkání s chudobou člověk pocítí trochu studu, lítosti a teprve potom máme tendenci hledat na jejich způsobu života nějaké kladné stránky. Živočišnost, soudržnost, lidskost atd. To aby se utišil vnitřní pocit studu nad naším spokojeným životem v dostatku.  

Re: Hodně štěstí

Jejda, ted jsme se v tom nejak zapletli... S tim uzasnym mladym muzem nas spojuje pouze pratelstvi... Ale za prani stesti v kazdem pripade dekuji

hezke

jedna vlastovka jaro nedela, ale vzdy to bude jen o lidech. V Indii a Nepalu vidite domorodce na kazdem rohu, ale jsou neskutecne lidsti, az clovek po navrate do slavne "civilizace" ma problem opet videt, co se tady deje. Doporucil bych tam jet kazdemu, aby si trochu poopravil system hodnot.

......

Víte, poslední dobou začínám být alergická na články, jakmile se v nich vyskytne slovo Cikán, nebo Rom. Začínám se jim vyhýbat. Ne až tak pro samotný obsah těch článků, ale kvůli diskusím jaké se pod články vedou. Vy můj postoj znáte. Ale mě samotnou už vážně nebaví všechny ty hrubosti, bojové, až nenávystné reakce, kterými se člověk musí prokousat, aby si přečetl alespoň nějaký názor, psaný slušně. Pořád by někdo někoho likvidoval. Holt anonimita je mocná čarodějka.

Jsem ale ráda, že jsem dnes udělala vyjímku a přečetla si Váš článek, přestože hned z počátku na mě to slovíčko vyskočilo. Dobro v člověku se opravdu nedá zaručit hromadou peněz. To tam buď je , nebo není. A já myslím, že ani nemusíte jezdit daleko, abyste dobro našla. Stačí se dívat kolem sebe.

A za sebe posílám bodík. 

Jo a přeju Vám, aby se to tady dnes obešlo bez křiku a nadávek. Držím palce.

Souhlasim;)

nedávno jsem viděla na podobné téma nějaký dokument s Evou Holubovou,ti domorodci byli úžasní,člověk ač nemůže být v tu chvíli sám účastníkem,si z toho vždycky něco vezme a chytne ho to za srdce;)

To je v pořádku,

avšak jak se říká, výjimka potvrzuje pravidlo. Já znám také slušné cikány, ale těch je bohužel žalostně málo! Pravda je, že jejich rozptyl mezi bílé by problém částečně vyřešil, ale potíž je v tom, že oni jsou družní a pokud se jich sejde větší množství, je jejich chování neudržitelné.

Nedavno na Slovensku

Pracoval (mozna jeste pracuje) tatuv kolega jako lekar. Casto za nim prichazeli obyvatele blizke osady, jinak totalne odriznute od sveta. Jednou prinesla zena male umirajici a neskutecne zanedbane dite. Doktor se snazil a po dost velkych komplikacich diteti zachranil zivot. Vdecna matka ho velebila do nebe a pak donesla palacinky. Jsme chudi, ale tohle jsem vam napekla. "Z mojho mliecka".

Ano, cloveka obohati ruzne zkusenosti. I ja jsem byl nekolikrat obohacen (a jednou ochuzen).

Potiz je v tom, kdo ma jake zkusenosti a jak hluboko pod povrch se diva.