Jak se dostat do italské televize

Všechny cesty vedou do Říma, ale jen některé z Říma.

Minulý týden se mi splnil sen. Navštívila jsem město měst – Řím. Má pětidenní návštěva souvisela s workshopem romské kultury, zaměřený tentokrát na romský tanec. Tento workshop pořádala nejstarší římská taneční škola společně s naší italskou kamarádkou. Úžasné prostředí – v každém sále jiný taneční styl - balet, salsa, tango, step, moderní tanec, hip – hop.  Vydržela bych se na ně dívat hodiny. 

Plni intenzivních zážitků, odlétáme v pondělí. A nechtěně se dostáváme do zpráv italské televize. Je to jednoduché - stačí si vybrat správné aerolinky – Alitalia:

Dvacet minut po plánovaném odletu to přišlo – stávka !!!  Náš let je zrušen, stejně tak jako 10 dalších (v průběhu dne jich bylo zrušeno více než 100). Posílají nás pro zavazadla. Pasažéři všech zrušených letů u jednoho jediného zavazadlového pásu, ostatní pásy nefungují. Cca po hodině přichází pracovnice Alitalia, aby nám řekla, že sice neví kde jsou naše zavazadla, ale že to zkusí zjistit. Zavazadlový pás je absolutně přeplněný a každé dvě minuty zastavuje. Ke svým kufrům se dostáváme cca za 2 hodiny. Teď ještě vyměnit letenky.  Fronta u přepážek je nekonečná. Krize nekrize jsou otevřeny pouze 1 – 3 přepážky. Slabší povahy se hroutí. A přichází okamžik naší mediální slávy, všude kolem nás pobíhají kameramani a točí naše vytočené ksichty. Poslední dnešní letadlo do Prahy odlétá předtím než jsme se dostali ke přepážce. Po dalších 3 hodinách se konečně dostáváme na řadu a fasujeme letenky na druhý den ráno. Naštěstí je to let Českých aerolinek, stávka Alitalia totiž pokračuje i v úterý.. Všechny cesty vedou do Říma - vracíme se. Autem – veřejná doprava je taktéž ve stávce. Jsme hotoví, potencionálních turistických radovánek zcela neschopni. Poslední večer trávíme v našem krásném „římském domově“ v historickém centru. Přátelé nám přišli uvařit výbornou italskou večeři. Většina našich spolucestujících takové štěstí nemá. Letiště je plné nocležníků.

Druhý den se Alitalia svým pasažérům – rukojmím omluvila. Podmínky zaměstnanců opravdu nejsou růžové. Při odletu číslo 2 jsem si povídali ze slečnou u přepážky. Její plat činí 700 EUR a to je na Řím sakra málo. Navíc nemá stálou pracovní smlouvu, ale smlouvu na dobu určitou, která se prodlužuje, a to pro Alitalia pracuje již 7 let a slečna vedle celých 10 let. Piloti Alitalia jsou prý nejhůře placení piloti Evropy. Vyjádřila jsem jim svoji podporu, ale s touto společností již nikdy nepoletím. Jednou to fakt stačilo.

Ani tato šílená stávková vřava však nemůže vymazat nádherné zážitky z našeho římského pobytu. Řím jsem si okamžitě zamilovala - fantastičtí hostitelé, vřelá atmosféra, přátelští lidé, nádherná architektura.  Kromě workshopu jsme zvládli návštěvu několika nejdůležitějsích památek. Viděla jsem na vlastní oči Andreu  Bocelliho – v rámci nedělního vojenského svátku měl mít koncert, po hodině přišel a zazpíval jednu písničku, tuším, že to byla italská hymna :-)). Můj spolucestující (“prostřední romský bratr” ) byl pozván jako host na koncert a k rozhovoru do římského rádia. Takže úspěch i po této stránce. A pozvání na příští rok. Skvělé skvělé skvělé !!!

Jeďte do Říma, je nádherný !!!  Jedno z nejkrásnějších měst, které jsem kdy spatřila. Určitě se vrátím. Žít bych tam ale nemohla. Je chaotický, příliš mnoho lidí, příliš mnoho aut a motorek, pravidla žádná. Žít v Římě znamená stres, každodenní boj o přežití, jak tomu říká naše římská kamarádka. Ale vidět ho prostě musíte !!!

Související článek s videem: 

http://www.euronews.net/en/article/11/11/2008/alitalia-walkout-heads-into-second-day/