Bojím se bojových psů

Jsem velká milovnice psů, ale ne všech. Opravdu se bojím bojových psů. A to jsem ještě cca před 9 lety podepisovala petice, že termín „bojový“ pes je nesmysl. Devět let života mezi psy na ulicích a v parcích mi však dalo lekci. Dnes už to vidím jinak…

Do kategorie bojových psů řadím agresivní, dominantní a teritoriální psy,  zejména pitbul, staford, rotvajler, ridgeback, brazilská fila, cane corso atd.  

Nebojím se primárně, že pokoušou mě, bojím se hlavně o svého psa. Mám fenku, je to „dvojitý retrívr“, maminka byla černá labradorka a tatínek zlatý retrívr. Vypadá jako černý zlatý retrívr, má typickou retrívří pozitivní superpřátelskou povahu a všude kam přijde hlásá „love and peace“. Když se jí nějaký pes nelíbí, dívá se mimo něj, předstírá, že tam není. Kéž by to dokázali všichni psi. Ale tak to bohužel není.

Nevadí mi, pokud se někdo rozhodne pořídit si jedno z těchto problematických plemen, pokud je dostatečně důsledný a pochopí, že v podstatě vlastní zbraň. Že možná bude muset svého psa zlomit, aby nebyl nebezpečný svému okolí. Že pojmy svoboda a bojový pes nejdou dohromady. A pokud jeho pes nezvládá „civilizovanou komunikaci“ s lidmi i jinými psy, neměl by vyjít na ulici bez náhubku a bez vodítka.

Nemá asi smysl popisovat, jaké nebezpečí tito psi představují, případy napadení člověka jsou většinou medializovány. Nemá ani smysl popisovat, kolik útoků těchto bojových psů na jiné psy  jsem už viděla, na  to by mi papír nestačil. Vím, že spousta lidí bude argumentovat, že zaútočit může i jezevčík. Ale následky útoku jezevčíka a pitbula jsou diametrálně odlišné.

A proto bych chtěla poprosit majitele všech bojových psů, buďte ohleduplní ke svému okolí. Tolerujte strach, který většina lidí pociťuje, když vás a vašeho psa spatří. Netvařte se jako „puk“, pokud vás slušně poprosíme, abyste si svého psa uvázali. I já jsem se přizpůsobila a svého psa dávám na vodítko kdykoliv se k nám blíží dítě. Mám mírumilovného retrívra, ale ta maminka s prckem, co jde naproti nám to neví. Vycvičte svého psa a mějte ho pořád na očích. Starší dáma pobíhající za pudlem a volající Maruško Maruško, může být sice komická, v případě že se jedná o staforda, většině přítomných tuhne úsměv na tváři.

Když už váš pes zaútočí na jiného psa, netvařte se prosím, že se vás to netýká. Nepořídili jste si náhodou psa právě proto, že máte psy rádi ? A je vám opravdu jedno, kolik bolesti takový útok způsobí, nehovoříc o psychickém traumatu ? Že veterinář stojí spoustu peněz a já jsem bohužel nikdy nezažila, že by to majitel psa agresora nějak řešil. A že vám to připadá normální, že ti psi si to mezi sebou vyřídí ? Že si ten malý pekinéz to pokousání zasloužil, protože tak divně dýchá ? Že ten westík neměl čuchat vaší brazilské file k zadku ? Že si při rvačce retrívr/rotvajler začal ten retrívr ? Že ten kokršpaněl neměl běžet za svoji kamarádkou ohařkou, protože tam právě byl ridgeback a ona byla „jeho fenka“ ? Že je vaše stafordka strašně hodná, ale moje fenka se jí holt nějak nelíbí ?

Slušně řečeno, takové argumenty si strčte za klobouk !!!  Nežijete v džungli, ale v civilizaci a tak se přimlouvám, abyste se podle toho chovali – vy i váš pes (bojový či nebojový).  A pokud to nedokáže, dejte mu vodítko a náhubek. Děkuji předem….