Aneb cukrové randění rozhodně není prostitucí čili lesk a bída cukrátek – třináctidílný seriál o realitě sugardatingu vol. 9/13
Pokud si jakákoli kopretina myslí, že zrovna sugardating je pro ni ideální včelkou, jak přijít k penězům, je to samo sebou jen a pouze její svobodně volní záležitost a výsostně nezadatelné právo rozhodovací volby. Mohla a měla by si ale uvědomit, že sugardating s sebou, chtě nechtě, nese prostituční stigma a cejch a silnou návykovost na snadný a rychlý výdělek, který je ale draze vykoupen postupnou destrukcí schopnosti navazovat a vést běžné netoxické vztahy, pracovní i rodinný život jako takové a morální rezignaci hraničící s konečnou kapitulací svědomí a kolapsem hodnotové integrity.
Může s sebou nést i pokřivené sebehodnocení, kdy vlastní hodnotu a sebevědomí cukrátka odvozují podle výše odměny, kterou jim jsou ochotni cukroví tatínci za jejich společnost vyplácet, což pravděpodobně objektivně nelze považovat za cosi, co by se dalo jakkoli vnímat jako životní úspěch a do životopisu si to žádné z cukrátek mezi zvláštní dovednosti asi taky nepřidá. A na pracovním pohovoru taky pravděpodobně nevyhrajou zlatého bludišťáka, když jako dosavadní největší pracovní úspěch uvedou sedm tisíc dolarů za týdenní dovolenou v Mexiku s moc hodným pánem, který by mohl jejich tátovi dělat staršího kamaráda.
Každá dívka, která se pro sugardating rozhodne, by pak měla rovněž brát na vědomí, že tzv. internetová stopa se pochopitelně vztahuje i na cukrová online kolbiště. Český rybníček není z největších a weby a mobilní aplikace (zahraniční i české), na nichž cukřenky loví cukrtatíky, navštěvuje i množství na reálném cukrování nezainteresovaných zvědavců a slídilů, kteří mohou cukřenku dle fotek ztotožnit.
Pokud chce mít cukřenka naději na úspěch v podobě odchytu platícího sponzora, musí se totiž na svém profilu prezentovat reálnými nezaretušovanými fotkami. Fakt, že prakticky každá cukrholka v online cukrsvětě používá pseudonym, nedohledatelnosti a anonymitě mnoho nepomůže. A kromě čmuchalů se ve stejných vodách pohybují pochopitelně i konkurenční cukřenky, které v případě, že natrefí na cukřenku, kterou znají, moc neváhají a v rámci volné obchodní soutěže ji sestřelí vyzrazením jejího sladkého tajemství společným známým, přátelům či rodině. Nepřímo se dá cukrový způsob obživy sekundárně rozeznat i podle signifikantních archetypálních vzorců chování a prezentace na sociálních sítích.
Nebezpečná je pochopitelně i návykovost na (relativně) bezpracný vysoký příjem. Stejně jako se i hůře placené prostituční kolegyňky těžko zbavují návyku na svůj způsob obživy, sugarbabies, které jsou schopny sugardatingem vydělávat oproti nim násobně více a snáz co do množství a jakosti přinesených obětí, se tohohle životního stylu a výdělku zbavují ještě znatelně hůře. Pokud si taková slečna zvykne na životní úroveň, na kterou si ale sama nedokáže vlastním zaměstnáním či podnikáním ani omylem vydělat, je pak odvykačka do běžnosti bez následků jen velice obtížná, ne-li nemožná.
A stejně jako alkoholici či narkomani v rámci odvykání běžně recidivují, tak se i cukrholky, které se snaží pověsit cukr na hřebík, často k cukrovému randění znovu a opakovaně vracejí, protože vlastní prací by se často těžko vyškrábaly na průměrnou mzdu, kdežto za cukrové randění mohou brát měsíčně i víc než premiér.
„Lidé byli stvořeni k tomu, aby byli milováni, a věci k tomu, aby byly používány. Svět je v chaosu proto, že vše je naopak.“
- Dalajláma
