Aneb cukrové randění rozhodně není prostitucí čili lesk a bída cukrátek – třináctidílný seriál o realitě sugardatingu vol. 5/13
Co se týče samotného výdělku, najdou se i takové cukršikuly, jimž tahle cukrová brigáda generuje v průměru statisícové měšíční příjmy. Což by mezi řádky mohlo implikovat, že se v případě sugardatingu nejedná ani tak o životní styl, jak uvádí reklama, jakožto o odrůdu (sexuálního) byznysu, jak drze stvrzuje realita, která reklamy nesleduje.
Vyšší profitabilitu pak mají cukrátka, která se domluví alespoň lámanou angličtinou a akvízují cukrtáty na zahraničních webech a mobilních aplikacích. Tam zpravidla loví byznysmany, kteří cestují pracovně do ČR nebo tu střídavě žijí. Případně si nechávají poslat zpáteční letenky a korzují za svými prcíři převážně po Evropě (dolet nezabere tolik času), ale i kamkoli po světě v případě, že dostanou pro ně patřičně zajímavou finanční nabídku.
Takový výlet může vygenerovat i víc než tisíc dolarů za den s tím, že veškeré další výlohy za stravu, pobyt a dopravu jdou pochopitelně za cukrtátou. A najdou se i štědřejší sachrfotříci, přičemž cena se odvíjí zejména od vizuální atraktivity daného cukrátka. Ta je pochopitelně věcí subjektivního vkusu, i když určité archetypální modely statisticky slaví úspěchy větší a častěji (silikon ještě z módy nevyšel).
I v sugardatingu pak platí, že cenu určuje zápas mezi nabídkou a poptávkou a o bohatých lidech se říká, že zbohatli krom jiného tak, že věděli, kde a jak ušetřit. Cukrtatíci nebývají včerejší a zpravidla se dobře orientují v cenových nabídkách jiných cukrátek (stejně jako svou konkurenci sledují i cukrátka sama). A nikdo nechce přeplácat za něco, co může jinde dostat levněji.
Záměrem cukrtatíka pak zpravidla nebývá své cukrkotě finančně saturovat a emancipovat přespříliš, protože by tak nad ním mohl ztratit závislostní kontrolu. A sugardating není ze strany cukrtátů o touze pomoci, ale o touze po moci, kterou cukrtatínci nad cukřenkami získávají peněžitou platbou.
Cukrholky taky často musí jít s cenou dolů, protože sugardating nebývá příjmem kontinuálně stabilním, takže výpadky se občas musí saturovat i násobně méně lákavými zakázkami, které už se od klasických forem prostituce neliší prakticky vůbec a cosi jako vztah nepřipomínají už ani vzdáleně, pokud tedy nechcete per analogiam ve sféře bezúplatné intimity říkat sexu na jednu noc vztah. Cenová licitace se tedy nevyhýbá ani cukrovarnickému randění, což opět sveřepým proklamacím, že v sugardatingu nejde o peníze, poněkud ubírá na věrohodnosti, protože právě ty jsou jeho středobodem a nosnou zdí, bez níž by se celá konstrukce zhroutila.
Cukrová děvčata v jedné větě tvrdí, že v sugardatingu nejde o sex ani o peníze, jejichž směna naplňuje definici prostituce, a ve druhé větě dodávají, že jen mají bohaté milence, kteří je podporují. "Bohatý milenec, který mě podporuje". Tato vcelku nevinně znějící je totiž vzhledem k praxi sugardatingu, jak vidno, ryze účelově vytvořenou vágní floskulí z ranku alibistické demagogie.
Problém je z hlediska sémantiky už u slova milenec, které může označovat zamilované osoby, jež jsou si blízké, ale i osobu účastnící se na nemanželském nebo mimopartnerském poměru, jakožto i sexuálního partnera v obecném smyslu. Mileneckým vztahem se pak obecně rozumí sexuální vztah, v němž je primárně sdílena intimita fyzická, tj. sexuální, nikoli emoční, což je ústřední leitmotiv partnerského vztahu, jehož účastníci se označují zpravidla jako přítel a přítelkyně a který často ústí v do vztahu manželského. Milencem v sugarbaby kontextu je tedy, jak vyplývá z kontextu míněn sexuální partner, z čehož implicitně vyplývá, že jeho hlavní náplní je realizace sexu.
Druhým úskalím je pak účelově neurčité vymezení milencova přínosu v podobě “podpory”. Tou je pochopitelně míněna podpora finanční. Úplata, platba či odměna nezní marketingově tak hezky, kdežto podpora má takřka sociálně benefiční rozměr a asociuje milejší konotace a pocit solidarity.
Prostituce je definována jako poskytování sexuálních služeb za úplatu nebo jinou protihodnotu. Prostitutce sice za její služby klienti platí, těžko lze ale tvrdit, že to pro ní není podpora, protože je pochopitelně platbou či odměnou existenčně podpořena. Obě činnosti (prostituce a sugardating) jsou tedy zpeněžovány, přičemž jedna je (účastníky sugardatingu) vnímána jako práce a druhá jako životní styl, ale reálný rozdíl je pouze v charakteru monetizované služby, kde je na jedná straně sex a jeho variace a na straně druhé sexuální vztah. Vzhledem k tomu, že se onen milenecký (sexuální vztah) leckdy v praxi zúží v rámci cukrového randění na jeden jediný společný večer či noc a naopak prostitutka může mít pravidelné klienty (v době trvání i několika let), což by se pro změnu dalo nazývat sexuálním vztahem, je striktní hranice mezi oběma způsoby obživy poněkud mlhavá.
Ďábel tkví v detailu v podobě flexibilního výkladu pojmu sexuální vztah, pod nějž se dá při troše interpretační snahy subsumovat jednorázovka na pár hodin, pár schůzek i dlouhodobé scházení se. I když nazývat někoho, s kým jste jednou spali, milencem či milenkou je už hodně volným nakládáním s obsahem pojmů. Některé cukrholky jsou skutečně schopny tvrdit, že mají vztah i s někým, koho viděly jen jednou před rokem a od té doby čekají, kdy a jestli vůbec se jim dotyčný ozve s další nabídkou schůzky. To že ho třeba čas od času nakontaktují proaktivně samy, aby zjistily, jestli nemá zájem o repetici, pak vnímají, respektive interpretují navenek jako udržování vztahu. Vztah svého druhu má ale dovedeno do důsledků člověk s každým, s kým se dostane do vzájemné interakce, tj. i s prodavačkou z trafiky. O ní ale pravděpobobně nikde nevykládáte, že máte vzájemně vyrovnaný vztah plný respektu a úctu, i když vám dala ke dvěma (prodaným) krabičkám cigaret zapalovač zdarma.
