Vezmi papír a tužku…

Určitě na nás úžasných není co vylepšit? Už velmi mladá jsem se naučila přínosným způsobem používat papír a tužku. Nevím, jestli jsem na to přišla sama nebo mně to někdo moudrý poradil. Za více než třicet let jsem prošla velkým množstvím přátelských vztahů. V málokterých jsem byla úspěšná, v mnohých ještě méně a v opravdu velkém množství to bylo fiasko.

Za třicet let jsem prošla sedmi vztahy, které by se daly bez přehánění nazvat manželskými. Z těchto sedmi vztahů jsem byla oficiálně čtyřikrát vdaná.

V pátém manželství nyní šestým rokem šťastně žiji.

Pokud jsem vztah kamarádský, přátelský, milostný, rodičovský, ale i pracovní a v neposlední řadě manželský, přestávala vidět a cítit jako naprosto dokonalý, popadla jsem tužku a papír a nalevo sepisovala plusy vztahu a napravo mínusy. Ve snaze něco na vztahu zlepšit nebo vztah ukončit.

Nelze říct, že byste měly ukončit vztah tehdy, je-li pod mínus delší sloupec.

Napravo může být sloupec jen o jednom jediném mínusu, a vy přesto můžete být přesvědčení o tom, že vztah ukončit chcete. A já vám chci říct, a to zcela jistě uvítáte, že můžete. Ale ne vždy a už vůbec ne lehce.

Na takovou alternativu se musíte dlouho a vědomě připravovat.

Protože plusy a mnohem více mínusy musíme v určité fázi života přiřadit s ohledem na něco a na někoho.

Proč, právě já si dovoluji říkat Jak na vztahy?

Ivo Toman nabádá své posluchače a čtenáře, pokud se chtějí v nějakém oboru uplatnit, sledovat, co po nich lidé chtějí. Jedině tak mohou být úspěšní a prospěšní.

Už na základní škole za mnou chodili spolužáci a vyptávali se mě jak na vztahy a svěřovali se mně se svými trápeními. Byla jsem poměrně velký introvert a nebyla jsem nikdy obklopena žádnými kamarádkami a kamarády, a to ani mnohem později, přesto jsem o svých spolužácích a známých věděla věci, které netušili ani jejich nejbližší.  Nejen že jsem jim byla vrbou, často jsem jim říkala, co bych v jejich situaci dělala já. Někdy se mě na to přímo ptali, někdy jsem jim svůj pohled na věc vehementně nutila, protože jsem tušila, že ten jejich přístup je nesprávný. A tito stejní lidé za mnou chodí dodnes, někdy přijedou přes celou republiku, někdy zatelefonují, někdy napíší. A chodí za mnou i moje děti. A já chodím za svojí milovanou maminkou a chodívala jsem dříve za svými skvělými babičkami.

To byl počátek mého vzdělávání Jak na vztahy.

Několik let jsem se poradenstvím zabývala tak intenzivně, že jsem poskytovala i placené konzultace. Přátel ani ne, ale známých a jejich známých bylo tolik, že jsem neměla čas na svoji živnost. Další školou byly moje omyly, stovky a tisíce velkých a malých chyb. I z těch jsem se naučila dost. Výhodou je můj věk, je mně 53 a to je zatraceně hodně, aby člověk něco pochopil, třeba jen systémem pokus omyl. 

Už v mém prvním blogu Dárek, mně paní Šporková napsala, cituji: „Můžete mi vysvětlit, proč by s takovým debilem nějaká žena žila? Respektive, proč by si s ním měla pořizovat děti?... no, možná jeden důvod mě napadl: do 35 dělala kariéru, pak jí začaly tikat biologické hodiny, už nebylo moc na výběr - tak sáhla po tom, co bylo...jenže pak by si neměla stěžovat, ze své slzy si pak v takovém případě může sama“  

S takovými a jinými debily a debilkami nás žila, žije a žít bude většina. A že velmi často, a to doslova, skáčeme do manželství po hlavě, aniž bychom se poznali, je nejzřetelněji vidět na mohutné rozvodovosti. A velmi často se také nerozvádíme, protože ono to není vždy tak jednoduše možné a my nemáme dost síly a energie všechny překážky překonat. A pak je kolem nás vidět to obrovské množství nespokojených, zoufalých a v deziluzi stárnoucích slabochů, rezignujících na své štěstí a úspěch, mezi něž, ruku na srdce, občas také patříme.

A nejsme i my, rádoby skvělí, také takovými podobnými debily zase jinak a pro druhé? Určitě na nás úžasných není co vylepšit? Všimli jste si, že když dělá něco špatně někdo jiný, víme si s tím hned rady a nemáme problém toho chudáka vehementně směřovat na správnou cestu a když máme problém my, nevidíme dokonce velmi dlouho vůbec nic, natož cestu ven?

Proč, když jsem tak skvělá, jsem tolikrát rozvedená? Špatně jsem si vybrala? Změnil se on nebo já? Byl moc odlišný nebo moc stejný? Byl jenom normálně líný a já nesnesitelně náročná? A může být někdo normálně líný a je to normální?

Napíši vám několik příběhů o různých mezilidských vztazích, přátelských, pracovních, milostných, manželských i kamarádských tak, jak jsem je slýchala nebo sama prožila. Napíši vám i nějaké příběhy „jen tak“ o nějakých životních situacích.

….a taky vám průběžně ukáži, jak používat papír a tužku.