Nevynášej soudy, abys nebyl souzen

Drahý čtenář pro oko nevidí. Proč si hned myslí, že pokud člověk kritizuje církevní nařízení, musí být ateistou, nebo anti-teistou? Proč čtenář vytváří soudy o člověku na základě jeho názoru? Proč má čtenář pocit, že pokud souhlasím, jsem přítel a pokud kritizuji, jsem nepřítel? Proč čtenář neargumentuje věcně, ale dělá emotivní útoky? Proč čtenář nechápe otevřenou občanskou společnost, která je založena na pluralitě názorů, na možnosti se otevřeně vyjádřit, na široké diskusi a ne na sprostotě, která se objevuje v reakcích na články, ať již mé či cizí. Pokud ovšem nejsme schopni jedna spolu slušně, naslouchat si a věcně debatovat, nemáme právo si stěžovat na stav společnosti, její sprostotu a hyenismus, protože to jsme my, v každodenním životě, v každém slově, které zbytečně zraňuje, v každém ošklivém pohledu, v každé nenávistné myšlence.

Rád by laskavý čtenář o autorce něco věděl? Má už své soudy, vadí můj věk, vadí můj obličej, vadí mé názory? Myslím si, že nic z těchto kritérií nevypovídá nic o člověku. Nechtěla jsem nic takového uvádět, protože reálie o mně mění pohled na mě. Na druhou stranu je nutné ukázat laskavému čtenáři, jak moc se mýlí a jak je nebezpečné rychle soudit. Na základě vzhledu si jeden pán nedávno postavil celou říši, mějme to na paměti. Znám bigotní katolíky, kterým jsem se svým názorem trnem v oku a víte jak je znám? Chodím do kostela.

Jsem evangelička, můj muž je katolík. Měli jsme ekumenickou svatbu, žijeme ekumenické manželství každý den. Každou naděli jsem ve svém kostele, učím děti náboženství a mám mnoho jiných církevních povinností. Velmi často jsem i na mši. Chovám hlubokou úctu ke katolictví, kterou jsem si vypěstovala jedině návštěvou mše svaté, jedině četbou katolických myslitelů, zejména obdivuji Vatikánského kazatele Cantalamessu. Úctu ke katolictví jen posiluje osobní přátelství s mnoha kněžími i katolíky. Díky tomu, že katolické prostředí důvěrně znám a respektuji jej, vím také, jak bigotní někteří katolíci jsou. Podotýkám, že tento stav nacházím i u evangelíků. Jsou to všichni věřící, kteří staví zákon nad přikázání lásky a je to i to, co Ježíš kritizoval u soudobých Židů.

Budu vždy trvat na tom, že mám právo na svůj názor, že můj názor je tvrdě odpracovaný a mohu ho říkat kdekoliv. Mohu se také vyjadřovat o Ježíši, protože ho znám, protože je nejlepším přítelem. Protože ve chvíli, kdy jsem nevyléčitelně onemocněla, stál vedle lůžka a držel mě za ruku a stejně i dnes, kdykoli se nemoc ozývá, kdykoli už podpora lidí není možná, je se mnou, je to milující Ježíš, který rozráží temnotu a poskytuje něžnou náruč, ve které smím spočinout a nemusím se bát. Znám ho, protože jsem s ním každý den. Miluji ho a ctím a díky tomu mám právo o něm hovořit. Jestli si někdo myslím, že mu nerozumím, ať si to myslí, je to jeho názor a pokud já znám Ježíše jinak než on, je to možné. Protože Ježíš nelze zavřít do krabičky, nelze definovat, zaškatulkovat, popsat nebo být prozkoumán. Každý ho známe jinak, protože víra je především živá a osobní.

Brali jsme se s manželem, když mi bylo 22. Měli jsme nádhernou velikou svatbu. Brali jsme se pár měsíců poté, co jsem onemocněla. Věděli jsme, že to může být těžké, že se pravděpodobně nedožiji vysokého věku, že může být problém mít rodinu, že nemoc může mít velmi zlý průběh, ale stejně jsme se vzali. Velmi miluji svého manžela. Žijeme tradičním křesťanským životem, já jsem dnes v tzv. plném invalidním důchodu, koupili jsme dům a plánujeme rodinu, a pokud Bůh dá, chceme 4 děti, tak, jak je to obvyklé u našich křesťanských přátel. Tok co, čtenáři, vešla jsem se do škatulky, kterou sis pro mě již připravil?

Drahý čtenáři, nevynášej unáhlené soudy, abys nebyl souzen. Nehodnoť emotivně a na základě nenávisti. Já se mohu mýlit stejně jako Ty. Nevím, proč by nějaká popularita článku měla cosi vypovídat o autorovi, nejvíc toho vypovídá o čtenáři. Kladu před vás svoje názory a postřehy a nad vašimi argumenty se hluboce zamyslím, na emotivní útoky nebudu reagovat, protože za reakci nestojí. Žiji se smrtí, s vědomím, že se okamžitě mohu jít zpovídat ze svého života, to je moje korekce v názorech, laskavý čtenáři, zkus to někdy také. Nebo se nebojíš, že jednou budeš souzen? Pokud budeme stále vytvářet tuto nenávistnou společnost, budou v ní žít a umírat nejen naše ideje, ale i naše děti.