Horská služba, lyžaři a... kdo vlastně tahá za nitky v krušnohorské šaškárně?

Narazila jsem na články o soudním sporu o statut lesní cesty na Klínovci a čím dál víc si připadám jako v nějaké špatné detektivce. Všechny články se snaží najít logiku, apelovat na selský rozum, ale já si kladu kacířskou otázku.

Co když tohle celé vůbec není o ekologii, paragrafech nebo bezpečnosti? Co když je to jen něčí divadlo, které sleduje úplně jiné cíle?

Poslední článek to trefil. Přinesl na scénu Horskou službu. Záchranáře. Lidi, které nikdo nemůže obvinit z komerčních zájmů. A ti řeknou naprosto jasně: „Tu cestu potřebujeme, je pro nás klíčová, zvyšuje bezpečnost.“ K tomu si přidejte tisíce turistů a lyžařů, kteří ji denně používají. Z hlediska logiky a veřejného prospěchu je to jasné jako facka. Cesta je užitečná. Konec příběhu.

Jenže příběh nekončí. Naopak, graduje u soudu. A já se prostě musím ptát: Cui bono? Komu to prospívá?

Pojďme si to rozebrat. Lesům Jáchymov to neprospívá – těm hrozí asi likvidační pokuta. Skiareálu to neprospívá – poškozuje jim to jméno. Turistům to neprospívá – hrozí, že přijdou o klíčovou propojku. Horské službě to neprospívá – riskují komplikace při zásazích. Městu Jáchymov, na jehož pozemcích to stojí, to také neprospívá – místo rozvoje řeší problémy. Tak kdo je ten tajemný hráč, který z celé téhle šaškárny profituje?

Možná odpověď není tak složitá. Vždycky, když se dva perou, třetí se směje. A v Krušných horách, stejně jako všude jinde, existuje konkurence. Co když tohle všechno není boj za záchranu jednoho kusu lesa, ale obyčejný, tvrdý konkurenční boj, jen vedený zákeřnějšími a sofistikovanějšími prostředky?

Představte si, že jste provozovatel konkurenčního areálu. Víte, že propojení Klínovce s Neklidem vytvoří giganta, kterému nebudete moci konkurovat. Co uděláte? Najmete si armádu a půjdete do války? Ne, to se v 21. století nedělá. Místo toho najdete slabé místo. Administrativní chybu. A pak už jen stačí „informovat“ ty správné lidi. Aktivisty, úředníky, novináře a krmit je zelenou propagandou. Najednou se z vás stane bojovník za spravedlnost a ochránce přírody.

Neříkám, že to tak bylo. Ale ta myšlenka mi přijde mnohem logičtější než oficiální verze o záchraně planety vykácením jednoho pruhu lesa, který Horská služba potřebuje pro záchranu životů. Tomu nevěří asi nikdo soudný.

A to mě přivádí k druhé otázce. Kdo byl ten člověk, ten „uvědomělý občan“, který to celé na začátku udal? Sedí teď asi doma, čte si ty články a plácá se po ramenou, jak to všem nandal? Nebo mu už možná dochází, kam to celé dospělo? Vidí, že se bojuje o věc, která je pro lidi v regionu užitečná. Vidí, že Horská služba, symbol pomoci a bezpečí, stojí na druhé straně. Cítí se pořád jako hrdina?

Protože to je ten největší paradox. I když teď někdy odvolací soud potvrdí ten původní hodně ostrý rozsudek, co se vlastně stane v dlouhodobém horizontu? Vůbec nic. Cesta nezmizí. Nezaroste lesem. Je příliš důležitá. Jen se celý proces o pár let zdrží a o desítky milionů prodraží. Nakonec stejně dojde k tomu, že se připraví nový projekt. Projde se martyriem všech povolení, razítek a posudků, zaplatí se nějaké kompenzace a za rok, či dva bude stát na tom samém místě v podstatě to samé, jen to bude mít v šanonu správné číslo jednací.

Takže jaký je výsledek celé téhle bitvy? Pár let zdržení, spousta zbytečně utracených peněz a hromada zlé krve. A možná pocit zadostiučinění pro toho, kdo to celé spustil. Ať už to byl kdokoliv, doufám, že má dobrý pocit z toho, že na pár let zkomplikoval život tisícům lidí a práci záchranářům. Protože to je jediný reálný výsledek jeho snažení. Vítězství to rozhodně není. Je to jen drahá a smutná prohra pro normální lidské uvažování.