Bulvární blábolilové

Viewegh smilnil s ptakopyskem převlečeným za milenku v rytmu života, zatímco jeho žena bleskově rodila ježky! Vondráčková se soudila s manželem o poslední šíp v zadnici! Erbová se přihlásila ke studiu na FJF ČVUT, obor využití silikonu v rámci jaderné fúze! Bílá si nechala přišít pusu, Partyšová prsa, Bohdalová knoflíky na župan! A Vašut, pozorujíc toto děsivé hemžení, pojal v depresi do ruky devítku a vystřílel celou redakci bulvárního týdeníku! Aháááá, to je ale pestrý svět!

Každému, kdo čte tyhle blbosti a ještě je bere vážně, by měli sebrat občanku, volební právo a omezit jeho způsobilost k právním k úkonům na výběr mezi rýží a bramborami k obědu. Takzvané noviny, plné barevných obrázků neznámých okozených slečen, roztomilých zviřátek hledajících domov a nafouknutých kauz stran nejnovějšího vývoje cen špekáčků na našem trhu, jsou především dobrej byznys. Aby se ty obrázky neznámých slečen dobře prodaly a slečny se staly známými a redaktorům koitálně zavázanými, je třeba na přední stránku tohoto materiálu na podpal vrazit ksicht známý. Protože ksicht známý si své místo na slunci zasloužil tvrdou prací a nemá čas na opakované páchání krvesmilstva, nekrofilie nebo sériových vražd lolitek v zeleném trikotu, je třeba jeho osobnostní profil dostatečně přikořenit a některou z pečlivě vybraných deviací mu přiřknout. Když to jednou napíšou v novinách, je na tom šprochu pravdy trochu. A když von je v tom seriálu stejně takovej divnej a včera v tom posledním díle tu sestřičku teda pěkně podrazil, žeju pani!

Argument bulvárních šmíráků, že cenou za slávu je ztráta soukromí a publicita každého životního kroku, je logicky neudržitelný. Dobrá reklama je sice taky reklama, ale jádrem bulvárních zpráv je reklama špatná a tudíž důležité dveře zavírající. Například dveře vlastní, pěkně naštvané manželky.  

Dalo by se navrhnout, ať tedy národ ty blbiny nečte. Ale těch prachů z kapes čtenářů, chtivých býti fascinováni něčí zvráceností, by byla škoda. Proto navrhuju, aby každý vlastnil de iure autorská práva na svůj životní příběh a peníze šmírujícího davu šly logicky do jeho kapes. Jsme přece autory vlastního života a máme tedy nárok na odměnu za jeho zveřejňování! Připouštím, že spoluautory díla je okruh našich blízkých a známých, kteří by v případě vyššího výnosu ze zkazky o rozkošnickém zakončení společného mejdanu v jedné nejmenované škarpě mohli požadovat podíl v podobě několika lahví rumu. I tak by ale tento prodej byl férovější, než když z něj tloustne novinář, který s námi v životě nepil. A tu škarpu dokreslil ve Photoshopu před hospodou svýho známýho. Iniciuji tímto založení stránek www.zivotpodleautora.cz, kam může každý sepsat správné znění svého životního příběhu. Za pročtení stydlivých bílých míst může požadovat po laskavém čtenáři tučný extra příplatek. A za stažení, zneužití, překroucení a publikování příběhu nebo jeho části bez honoráře může požadovat kulatou soudní náhradu, tak jako v případě nelegálního stahování filmů a hudby z internetu. Pořízení autorského díla s názvem život je drahej špás, a kdo nám chce koukat do talíře, ať do něj hodí aspoň ten špekáček!