Za mlhou a za horama

Taky se vám někdy stává, že když už je večer, je tma a ticho, že se vám už nechce ani tak moc spát? Jakoby si vaše tělo chtělo toho klidu užít. Někdy jen tak sedávám večer na gauči a poslouchám, jak svět kolem utichá.

Slyším, jak usínají děti, jak venku přestávají jezdit auta. Vidím jak lidé v okolních domech zhasínají světla a na město se snáší noc. Zkoušeli jste někdy noc poslouchat? Vypráví příběhy. Stačí sedět a čekat, než si vás některý z těch příběhů najde.

Zrovna včera mi noc vyprávěla příběh o jednom opuštěném stromě. Ten strom kdysi zasadili na své zahradě lidé. Zasadili ho symbolicky v čase, kdy se jim narodil syn. Strom rostl a sledoval život oné rodiny. Houpal děti ve větvích, v létě dával stín k odpočinku. Byl součástí té rodiny a byl tak rád. Ale jednoho dne přišla válka.

Otec musel do války a matka zůstala s dětmi sama. Žili na samotě a tak to nebylo jednoduché. Strom se snažil jak mohl. Lákal ptáky do svých větví, aby lidem zpívaly, snažil se je ovívat větvemi a chránit, ale co strom zmůže.

Jednoho dne onemocněla i matka. Děti musely k příbuzným, které nikdy neviděly, ale byly rády, že mají alespoň kam jít. Strom zůstal sám. Sám na celý dům a zahradu. Snažil se svou korunou dům zakrývat před návaly sněhu a před větry, ale nemohl dělat víc. Jen viděl, jak zahrada postupně zarůstá a dům padá. Stál tam co vždycky, ale už to nebylo na zahradě, kde si hrály děti, bylo to v křoví u rozbořeného domu. I ten dům postupně zmizel.

Jednoho dnes šli kolem páni. Tedy spíše se prodírali oním křovím. U stromu se zastavili, koukali do papírů a rozhazovali rukama. Strom jim moc nerozuměl, ale bavili se o nějaké cestě a o kácení. Ukazovali do papírů a do krajiny. Ale pak vysvitlo sluníčko a pánové se pod stromem posadili. Najednou vypadali klidněji, vytáhli si svačinu, seděli pod stromem a už v klidu něco probírali.

O pár dní později se u stromu objevila skupinka lidí. Vykáceli jeho okolí a na jeho kůru namalovali barevné pruhy. Pak se u stromu začali objevovat lidé častěji, po čase přibyla pod stromem lavička s výhledem do krajiny a strom tak opět mohl dělat stín odpočívajícím lidem a houpat v koruně rozpustilé děti. Znovu se stal důležitým.

Tak jak život přichází ve vlnách, tak se nám někdy může zdát, že všechno končí a můžeme si připadat zbyteční, ale pak přijde další vlna a my zas najdeme své místo na slunci. Není třeba si zoufat, ale je třeba se těšit na to, co přijde.

strom

1 fotografie