Rozmohl se tu takový nešvar. Používání slovíčka... "krize"

Mediální masáž dosáhla toho, že ráno vidím krizi, už když se podívám z okna... Pak si zapálím cigaretu za 4 Kč a zapnu si zprávy. Abych si mohla zanadávat. Na krizi, jak jinak.

Krizi v českém školství, zdravotnictví, dopravě, zemědělství, vyberte si sami, dost možná nezavinila zkrachovalá banka na Islandu. Krizi si často vytváříme sami. V umění krizotvornosti dosahují mistrovství především politici, naši i přespolní, straší tak nás, prostý lid, a vzniklé paniky využívají k prosazování vlastních zájmů. O tom ale jindy.

Krize bankovního sektoru, krize eurozóny, lokální krize a krizičky. Slova „krize zasáhla i Kypr“ vnímám asi tak jako „dnes bude oblačno, místy přeháňky“. Mezi všemi těmi krizemi nevyniká jediná, která by si zasloužila naši pozornost, a to je krize humanitární. Sice také klišé, nicméně vystihuje situaci v mnoha zemích na světě. Pro samou krizi ji nevidíme. Nebo nevnímáme. Nebo obojí.

Slovo krize začíná mít vyprázdněný význam. Je nadužívané a zneužívané. Od dob potravinové krize za druhé světové války a Kubánské krize v šedesátých letech se snad nikdy neskloňovalo tolik jako dnes. Krize je odpovědí na všechno. Na zdražování produktů a zvyšování daní, na snižování platů a kvality toho, co si za ně můžeme koupit. Ale život jde dál, parkoviště u supermarketů jsou plná dnem i nocí, krize nekrize.

„Krizi“ si bohužel oblíbilo i mnoho mých přátel a známých, a tak u odpolední kávy poslouchám o krizi ve vztahu, večer u piva zas o krizi na trhu práce.

Společnost asi prožívá krizi pozitivního myšlení nebo rovnou krizi v přístupu k životu. Nebo málo čteme, hodně se díváme na zprávy a zmenšuje se nám slovní zásoba.

Ještě nikdy jsem nespočítala, kolikrát slovo krize zaznělo ve veřejnoprávních zprávách (na komerčních stanicích pro změnu dominuje tragédie). V tomto článku se objevilo asi 25krát. Mohlo ho být ještě víc, ale přišla na mě krize...