Slovinsko podávané v malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství

Zažíváme to všichni.Takové ty stavy, že kdyby byl život teleshopping, byli byste ta černobílá, propocená a uštvaná paní s nefunkčním mopem či připáleným nádobím.

Taková za životní období, kdy nic nejde podle plánu a všechno se sype. Obvykle přesně ve chvíli, kdy jsou lidé kolem vás šťastní a spokojení, a vy si připadáte o to hůř. Kdo nežije s námi, žije proti nám. Já jsem takové období měla posledních...no prostě nějakou dobu. Když jsem se dostala až do takového stavu deprese, že mi začaly texty kapely Kryštof dávat smysl, řekla jsem si dost! Absolvovala jsem proto facebookový motivační kurz pořádaný absolventy Vysoké školy života, kteří ochotně sdílejí motivační citáty a životní moudra v barevných rámečcích s romantickými fotkami západu slunce u moře, a začla jsem tak pomalu měnit svůj život k lepšímu. Ráda pošlu nabytou moudrost zase dál, a proto namátkou:

• I cesta je cíl!
• Včera jsem byl chytrý, proto jsem chtěl změnit svět. Dnes jsem moudrý, proto měním sám sebe.
• Přátelé jsou jako brambory - když je oloupeš, zemřou.

A nakonec můj oblíbený: "Když ti život dá citrony, sežeň si sůl a tequillu". Nebo jinak, nafasuj žluklý ořech, ale pak si sám sežeň stříbrem vyšívané šaty a skleněné boty a měj radost, že se ti podařilo "zcela bez práce a zdarma" poskočit do lepší kasty.
Ke štěstí se člověk musí vypracovat sám. Ale někdy je to složitější než jindy. Já jsem například za posledních 8 měsíců musela prožít rozchod, několikeré stěhování na trase Slovinsko-Německo-Anglie-Česko-Slovinsko-Anglie, operaci páteře, druhou sérii 13 Reasons Why a návrat z nemocenské do práce, kterou, jemně řečeno, nemám až tak úplně ráda, navíc v zemi, kterou taky nemám až tak úplně ráda. Žádné extrémní životní tragédie, ale rozhodně to nebyl můj nejlepší rok.

Slovinsko zde na idnes právě prožívá svých 15 minut slávy, a tak nechci až tolik rýpat. Ale jak už jsem psala někdy dřív, Slovinci stále hledají své místo na tomto světě, a více než cokoliv je to prostě ubíjející. I když jsem se vrátila zpátky připravená dát jim i sobě druhou šanci, i přes extrémní dávku tolerance, zklamání přišlo již první den. A druhý. A třetí. Nevadí, tahle země prostě není pro mě. Respektive pro nikoho, kdo tu chce strávit víc než pár měsíců. Pokud znáte někoho, kdo tu žije déle a je spokojený, prosím napište. Ráda bych zjistila, jak na to, ještě se tam totiž musím vrátit. 

Můj poslední návrat však trval jen tři týdny. To je tak akorát dostatek času na připomenutí si dobrých věci, a příliš málo času na prožití většiny špatných. Takže u mě dobrý! Slovinsko v malých dávkách opravdu neškodí.

A teď je mi navíc všechno úplně jedno, protože ke všem těm citronům jsem si místo tequilly objednala gin, a na druhý pokus se vypravila na studijní stáž do Cambridge. O tom zase příště.